Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníPřekonánoOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské1× citováno

Právní názor tohoto rozhodnutí později (zcela nebo zčásti) výslovně opustil soud v rozhodnutí uvedeném níže; rozhodnutí samo zůstává pro účastníky platné.

Spisová značka

32 Cdo 3660/2010

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 26. 10. 2010Zpravodaj: JUDr. Miroslav GallusECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3660.2010.1
Další údaje
Předmět řízení: Hospodaření s majetkem státu Neplatnost právního úkonu Žaloba určovacíSenát: JUDr. Miroslava Galluse (předseda), JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Hany Gajdziokové

Překonáno v

  • 31 Cdo 4001/2013ze dne 10. 2. 2016

    Opačný výklad, podle něhož je předpokladem aktivní věcné legitimace soudně vynutitelný nárok žalobce na uzavření smlouvy s vyhlašovatelem, by umožnil vyloučit soudní přezkum obchodní veřejné soutěže jakožto jednoho ze způsobů uzavírání smlu…

    Opačný výklad, podle něhož je předpokladem aktivní věcné legitimace soudně vynutitelný nárok žalobce na uzavření smlouvy s vyhlašovatelem, by umožnil vyloučit soudní přezkum obchodní veřejné soutěže jakožto jednoho ze způsobů uzavírání smluv pouze tím, že vyhlašovatel soutěže si v podmínkách soutěže vyhradí právo odmítnout všechny předložené návrhy. Takový závěr považuje velký senát za nepřijatelný

Právní věta

⚠ Generováno AI

⚠ Překonáno: Velký senát Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4001/2013 ze dne 10. 2. 2016 opustil právní názor tohoto rozhodnutí (doloženo citací z měnícího rozhodnutí).

31 Cdo 4001/2013

Podrobnosti a citáty

Naléhavý právní zájem na určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. není dán, pokud požadované určení nemůže příznivě ovlivnit právní postavení žalobce. Z právních předpisů nevyplývá vynutitelné právo ucházet se o majetek státu označený v § 38a zákona č. 77/2002 Sb.; určení neplatnosti převodu proto takové právo nemůže založit. Dovolání bylo podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítnuto jako nepřípustné.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

32 Cdo 3660/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Českomoravská investiční a. s., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, IČ [IČO], zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) TOBA TRADE s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 716 00, IČ [IČO], zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] 2) Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, IČ [IČO], o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 16/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 8. března 2010, č. j. 17 Co 351/2008-279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. května 2008, č. j. 5 C 16/2007-219, ve výroku ve věci samé pod bodem I, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými, podle níž druhá žalovaná převedla na první žalovanou vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území a obec Prostějov, a sice k budově čp. [č.p.], bydlení, část obce Prostějov, na pozemku parc. č. [parcela], pozemku parc. č. [parcela], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. [parcela], zastavěná plocha a nádvoří, je neplatná a že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro druhou žalovanou, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Platnost kupních smluv uzavřených na základě téhož nabídkového řízení byla předmětem řady dalších sporů s totožným okruhem účastníků, které - po zamítnutí žaloby soudy nižších stupňů z téhož důvodu, pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení - dospěly do fáze dovolacího řízení, a Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) dovolání žalobkyně v těchto věcech odmítl jako nepřípustná, neboť dovodil, že dovoláním vymezené právní otázky (shodné s těmi, které byly předloženy též v projednávané věci) zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nezakládají (srov. zejména usnesení ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 28 Cdo 913/2008, a z poslední doby např. usnesení ze dne 23. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1317/2008, ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 32 Cdo 2622/2008, ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 32 Cdo 5026/2008, ze dne 18. května 2010, sp. zn. 32 Cdo 180/2008 a ze dne 2. srpna 2010, sp. zn. 32 Cdo 221/2009, www.nsoud.cz). Ústavní soud shledal dovolatelkou kritizovaný postup obecných soudů ústavně konformním a s jejich právním posouzením se ztotožnil (srov. jeho usnesení ze dne 4. června 2009, sp. zn. III. ÚS 1817/2008, www.nsoud.cz, jímž ústavní stížnost žalobkyně proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 913/2008 odmítl jako neopodstatněnou).

V konkrétních poměrech této věci pak nelze nalézt důvod, pro který by se měl Nejvyšší soud od závěrů svých předchozích rozhodnutí odchýlit. Lze tedy na ně pro stručnost odkázat a uzavřít, že tu z dovoláním vymezených právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, odvolací soud řešil v souladu s právními předpisy a s judikaturou Nejvyššího soudu a též soudu Ústavního, jestliže dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (a nelze se tedy zabývat důvodností žaloby), protože z právních předpisů nevyplývá vynutitelné právo ucházet se o majetek státu označený v ustanovení § 38a zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném do 31. 12. 2006, a žalobkyní požadované určení by tak nemohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.

Závěry odvolacího soudu nejsou v podmínkách projednávané věci ani v rozporu s další dovolatelkou označovanou judikaturou Nejvyššího soudu, která se týká otázek věcné legitimace neúspěšného účastníka veřejné obchodní soutěže (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. 20 Odon 8/96) a veřejného výběrového řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 787/2007). Na projednávaný případ, kdy požadované určení nemůže založit vynutitelné právo žalobkyně ucházet se o majetek státu, citovanou judikaturu vztáhnout nelze.

Spojuje-li konečně zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka s právním posouzením v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2009, č. j. 27 Co 399/2009-424, na které odkazuje, je třeba uvést, že k těmto závěrům se Nejvyšší soud vymezil již v rozsudku ze dne 3. srpna 2010, č. j. 32 Cdo 2389/2010-428, kterým právní posouzení odvolacím soudem shledal nesprávným. Od závěrů popsaných v tomto rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Z hlediska uplatněných dovolacích námitek tu nejsou ani jiné okolnosti, které by činily rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalovaným, které by měly na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací