Plný text
32 Cdo 4217/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Gallusem v právní věci žalobce Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) Mgr. P. Z. a 2) S team Krkonoš spol. s r.o., se sídlem [adresa] PSČ 163 00, identifikační číslo osoby [IČO], oběma zastoupeným JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 37 587,09 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 EC 354/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013, č. j. 58 Co 510/2013-205, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. října 2013, č. j. 10 EC 354/2010-191, tak, že se řízení nepřerušuje.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.). Dovolatel se mýlí, odkazuje-li v otázce přípustnosti dovolání na ustanovení § 238a o. s. ř., neboť o žádný z tam taxativně vyjmenovaných případů nejde.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 7. března 2014 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. M. G. senátu