Plný text
32 Cdo 4679/2018-755
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Stolte Packaging s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) R. R. G., se sídlem [adresa] 2) IDL Crack Europe GmbH (dříve Matthews Instore Solution Europe GmbH, IDL Deutschland), se sídlem [adresa] oběma zastoupeným JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem [adresa] a 3) REPROFLEX GMBH LEIPZIG, se sídlem [adresa] Spolková republika Německo (zaniklé dne 6. 1. 2016), o zaplacení částky 92 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EVC 1/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2018, č. j. 19 Co 414/2017-713, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví a současně navrhla odklad jeho vykonatelnosti. Podáním ze dne 15. 11. 2018 vzala své dovolání zpět.
Podle § 243c odst. 3 věty druhé o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Z údajů německého obchodního rejstříku (Handelsregister) a německého podnikového rejstříku (Unternehmensregister), jež jsou veřejnosti dostupné na www.handelsregister.de a www.unternehmensregister.de, dovolací soud zjistil, že žalovaná 2) změnila svůj název z Matthews Instore Solutions Europe GmbH, IDL Deutschland na IDL Crack Europe GmbH (srov. zápis změny ze dne 1. 4. 2015). Z údajů výše zmíněných rejstříků též vyplývá, že žalovaná 3) zanikla sloučením se žalovanou 1) na základě dohody o fúzi ze dne 25. 9. 2015 a byla vymazána z rejstříku dne 6. 1. 2016 (srov. zápis změny ze dne 13. 11. 2015 a zápis výmazu ze dne 6. 1. 2016).
Ačkoliv žalovaná 3) zanikla v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ztratila tím způsobilost být účastníkem řízení, soud prvního stupně nevyšetřil podmínky procesního nástupnictví a usnesením podle § 107 o. s. ř. nerozhodl o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Odvolací soud se otázkou procesního nástupnictví také nezabýval, nápravu nezjednal a rozhodl o věci samé. O tom, zda a případně s kým bude v řízení pokračováno namísto žalované 3), nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto ani po vydání napadeného rozsudku. Dovolací soud k vydání usnesení podle § 107 o. s. ř. není v daném případě oprávněn, neboť ke ztrátě způsobilosti žalované 3) být účastníkem řízení nedošlo za dovolacího řízení. Jedná se přitom o překážku dovolacího řízení, neboť dovolací řízení nelze vést se subjektem, o jehož právním nástupnictví nebylo rozhodnuto, a ani s původní žalovanou 3), která již zanikla (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 263/2006, nebo ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1361/2011, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tento nedostatek podmínky řízení tedy nelze odstranit, proto Nejvyšší soud dovolací řízení ve vztahu k žalované 3) zastavil podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož bylo dovolání zcela vzato zpět, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil i ve vztahu k ostatním účastníkům podle § 243c odst. 3 věty druhé o. s. ř.
Dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o zastavení dovolacího řízení se stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
K rozhodnutí o vrácení zaplaceného soudního poplatku za dovolání je příslušný soud prvního stupně (srov. § 3 odst. 2 větu první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu