Plný text
32 Cdo 4724/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Deutsche Bank Aktiengesellschaft, se sídlem [adresa] D-60325, Franfurkt nad Mohanem, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 30000, zastoupené JUDr. Barborou Bumanovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) B O R A, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] a 2) MESIT holding a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 682 01, o zaplacení částky 35,475.323,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 361/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2010, č. j. 18 Co 215/2010-202, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 5. ledna 2010, č. j. 46 C 361/2007-185, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost Delta invest kapital spol. s r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] (dále též jen „společnost“).
Proti tomuto usnesení podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. c)“ o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 26. března 2007 mezi žalobkyní a společností (dále jen „smlouva“). Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek identifikace postupované pohledávky, pak smlouva tuto náležitost nesplňuje, neboť je sporná výše postupovaných pohledávek i to, kdo je věřitelem, když již postoupení pohledávek na žalobkyni není řádně prokázáno a je předmětem ústavní stížnosti. Z toho dovozuje, že smlouva je neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku pro neurčitost. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně se nevypořádal s „neúčinností“ postoupení pohledávek z původní žalobkyně Konpo, s. r. o. postupně na další nabyvatele práva, neboť nerespektoval závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, podle něhož osoba, jejíž vstup do řízení na místo stávajícího účastníka soud připustil rozhodnutím podle § 107a o. s. ř., nemůže sama úspěšně podat další návrh na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. před právní mocí rozhodnutí, na jehož základě se stala účastnicí řízení. V rozporu s tímto závěrem soud prvního stupně usnesením ze dne 18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-138, rozhodl o pokračování v řízení s Českou konsolidační agenturou na místo původní žalobkyně Konpo, s. r. o., usnesením z téhož dne č. j. 46 C 361/2007-140, rozhodl o pokračování v řízení s Českou republikou - Ministerstvem financí na místo České konsolidační agentury a usnesením z téhož data č. j. 46 C 361/2007-142, připustil, aby na místo České republiky - Ministerstva financí vstoupila do řízení Deutsche Bank Aktiengesellschaft. Aniž by se tedy soud prvního stupně vypořádal s neúčinností cese pohledávky původní žalobkyně Konpo, s. r. o. postupně na další nabyvatele práva - Českou konsolidační agenturu, dále na Českou republiku - Ministerstvo financí a na Deutsche Bank Aktiengesellschaft, připustil usnesením ze dne 5. ledna 2010, č. j. 46 C 361/2007-185, vstup společnosti Delta invest kapital spol. s r. o. do řízení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal důvodné.
Je tomu tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelkou již zodpověděl v usnesení ze dne 27. května 2009, sp. zn. 32 Cdo 2079/2009, kterým bylo v projednávané věci rozhodnuto o dovolání druhé žalované proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu Deutsche Bank Aktiengesellschaft do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. prosince 2005 uzavřené mezi původní žalobkyní Konpo, s. r. o. a touto společností.
V něm s odkazem na závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 37/2004 a 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že argumenty uplatněné dovolatelkou nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení a že námitka neplatnosti postupních smluv pro neurčitost není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř.
Za neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud námitku, podle níž soud prvního stupně v rozporu se závěrem vyjádřeným v usnesení dovolacího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, rozhodl usneseními z 18. dubna 2008 o pokračování v řízení postupně s Českou konsolidační agenturou, Českou republikou - Ministerstvem financí a současnou žalobkyní. Dovolatelka totiž přehlíží, že prvními ze dvou usnesení nebylo rozhodnuto podle ustanovení § 107a o. s. ř. k návrhu původní žalobkyně, ale podle ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy z úřední povinnosti poté, kdy původní žalobkyně Konpo, s. r. o. a následně i její právní nástupkyně Česká konsolidační agentura ztratily způsobilost být účastnicemi řízení z důvodů uvedených v těchto usneseních. Soud prvního stupně postupoval zcela správně v souladu s ustanovením § 107 o. s. ř. tak, aby mohl rozhodnout o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. podaném původní žalobkyní Konpo, s. r. o. 22. prosince 2005 na vstup Deutsche Bank Aktiengesellschaft do řízení jako nabyvatelky práva na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 16. prosince 2005. O tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-142, jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2008, č. j. 53 Co 334/2008-154, a nabylo právní moci dnem 9. října 2008 (srov. doložku právní moci na č. l. 154). Návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. na vstup společnosti Delta invest kapital, spol. s. r. o. do řízení byl žalobkyní podán 7. října 2009, tedy po nabytí právní moci předchozího rozhodnutí o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu, jehož správnost dovolatelka zpochybňuje, je tak v souladu se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, zmíněném dovolatelkou.
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu