Plný text
32 Cdo 955/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně KPCS CZ, s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 101 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. V., se sídlem [adresa] a, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Helenou Obeidovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 153/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2015, č. j. 90 Co 180/2015-59, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 3. 2015, č. j. 28 C 153/2013-45, v napadeném výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 39 827 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 827,10 Kč (výrok II.), není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek judikoval, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř.
Směřovalo-li proto dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady za řízení před soudy obou stupňů ve výši 39 827 Kč a 1 827,10 Kč, jde ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). I kdyby však dovolání nebylo nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 7. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu