Plný text
32 Nd 100/2018-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně D. R. J., zastoupené zákonnými zástupci P. J. a R. J., zastoupenými Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované Základní škole Praha, Praha 7, Trojská 110, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 262 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 228/2013, o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, č. j. 21 Co 401/2017-373, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018. II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 5 C 228/2013-237, zastavil řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně nezískala souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby (výrok I.), a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání obou účastnic potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (první výrok), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2018, složenému ze soudců JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V..
Podáním ze dne 21. 2. 2018, doručeným téhož dne Nejvyššímu soudu, žalobkyně vznesla námitku podjatosti soudců senátu 30 Cdo. Uvádí, že z rozvrhu práce Nejvyššího soudu se dozvěděla „o personálním obsazení senátu, a to: JUDr. P. P., JUDr. Ištvánek František, JUDr. V. P., JUDr. S. P., Mgr. Bičák Vít, JUDr. D. Bohumil, Ph.D., LL.M., JUDr. Novosad Tomáš, Mgr. Zoubek Hynek“. Důvod vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že podané dovolání se meritorně týká věci, která již byla týmž senátem v řízení před Nejvyšším soudem rozhodována, konkrétně že senát ve složení JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V. její předchozí dovolání v této věci zamítl. Dále zdůrazňuje, že JUDr. Tomáš Novosad rozhodoval jako předseda senátu o jejím odvolání u Městského soudu v Praze.
Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2018 byla věc k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. musí být v námitce podjatosti vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V. ve vyjádření k námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a necítí se být podjatí.
Pochybnosti o nepodjatosti ve výroku I. jmenovaných soudců dovolatelka dovozuje toliko ze skutečnosti, že senát ve stejném složení zamítl její předchozí dovolání v projednávané věci. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Podle svého vyjádření nemají soudci JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V. žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o něm) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci, k účastníkům řízení ani jejich zástupcům. Takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu námitky podjatosti vznesené dovolatelkou. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a jež by nasvědčovaly pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. P. P., JUDr. B. D., Ph.D., LL.M. a JUDr. P. V. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Směřuje-li dovolatelka své výhrady též proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 663/2018, v tomto rozsahu je námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu