Plný text
32 Nd 289/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ROKOSPOL a. s., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované RENARDS, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 639 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Robertem Steskou, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 152/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 152/2011 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. Rsp 2574/10, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalované částku 2.949.100,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a uhradit náklady rozhodčího řízení.
Podáním ze dne 21. června 2012 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, a to z důvodů hospodárnosti a rychlosti řízení, jež spatřuje v tom, že má sídlo v Praze, její jednatel, který se bude soudních jednání účastnit, má bydliště na stejné adrese a svědci, jejichž výslech bude navrhovat a jejichž jména a bydliště soudu sdělí nejpozději současně s úhradou poplatku z návrhu na delegaci, mají bydliště rovněž v Praze. Projednání a rozhodnutí věci Městským soudem v Praze by podle jejího názoru přineslo snížení nákladů na dopravu a aktivnější přístup účastníků při nařízení ústního jednání a komunikaci se soudem.
Žalovaná s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Praze nesouhlasila.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) může být přikázána věc jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze v ojedinělých případech, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod); důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do tohoto ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Avizované svědky ve lhůtě, kterou si vytkla, žalobkyně soudu neoznačila, ani neuvedla, zda nějaká skutečnost brání podání jejich svědecké výpovědi u soudu místně příslušného. Ostatně sama skutečnost, že v řízení je nutno provést výslech svědků, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu svědci pobývají, neboť provedení jejich výslechu lze řešit cestou dožádání podle ustanovení § 39 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 5918).
V situaci, kdy sídlo žalované a jejího zástupce je v obvodu místně příslušného soudu, není adekvátním důvodem delegace podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. ani skutečnost, že sídlo žalobkyně a bydliště jejího statutárního zástupce se nachází v obvodu toho soudu, jemuž má být věc delegována. Při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu na delegaci, je totiž třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 72), což je právě situace, která by nastala v posuzovaném případě.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně nevyhověl a předmětnou věc Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu