Plný text
32 Nd 80/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněné Generali Pojišťovna a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému A. P. T., o návrhu na nařízení exekuce pro 1.795,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 49 EXE 2660/2011, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Neurčuje se, který soud věc projedná a rozhodne.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.
Podle ustanovení § 35 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů [dále jen „exekuční řád“], se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi. Exekutor však může začít provádět exekut
ci až tehdy, udělí-li mu exekuční soud pověření k jejímu provedení (odstavec 2).
Podle ustanovení § 45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České republice, ani se v ní nezdržuje, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek;má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V posuzovaném případě je exekučním titulem elektronický platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Teplicích dne 6. září 2010, č. j. 18 EC 684/2010-10.
Z předloženého spisu vyplývá, že oprávněná v návrhu na nařízení exekuce ze dne 2. září 2011 uvedla jako bydliště povinného adresu Husova 256, Osek, spolu s návrhem na pověření soudního exekutora Mgr. I. J. P., Exekutorský úřad Plzeň - město. Soudní exekutor proto podal dne 9. září 2011 žádost o pověření k provedení exekuce na elektronickém formuláři Okresnímu soudu v Teplicích.
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 26. ledna 2012, č. j. 49 EXE 2660/2011-17, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí lhůty k odvolání oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místně příslušného soudu. Uvedl, že povinný se na adrese uvedené v návrhu nezdržuje a z úřední činnosti není soudu známo, že by se v okrese Teplice nacházel majetek povinného. Současně se soudu nepodařilo zjistit místo pobytu povinného v době zahájení řízení ani aktuální; na evidenční adrese vyplývající ze sdělení ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, povinný podle sdělení České pošty ze dne 18. října 2011 nebydlí. Jiné místo pobytu povinného se šetřením nepodařilo zjistit a soudu nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly místní příslušnost Okresního soudu v Teplicích nebo jiného okresního soudu, proto okresní soud předložil věc Nejvyššímu soudu, aby v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Ze spisu vyplývá, že okresní soud zjistil, že povinný má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání od 21. července 2010 do 20. července 2012. Poté soud provedl pátrání po aktuálním pobytu povinného dotazy na Úřad práce v Praze a na Českou správu sociálního zabezpečení, obojí bez pozitivního výsledku. Z obsahu spisu, jakož i z odůvodnění rozhodnutí je patrno, že okresní soud nikterak nepátral po existenci majetku povinného na území České republiky, jež je druhým kriteriem pro určení místní příslušnosti soudu, tj. neprovedl šetření dotazy na příslušné instituce, které by mohly mít informace o majetku povinného, tedy na katastrální úřady, Středisko cenných papírů, bankovní domy, obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík atd. Tak podle výpisu z živnostenského rejstříku pro subjekt T. A. P., má jmenovaný od 28. července 2010 dosud provozovny pro svou podnikatelskou činnost na adrese P. – P., L. 319/126.
Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 o. s. ř.; Okresní soud v Teplicích nemohl při absenci zjišťování majetku povinného na území České republiky učinit spolehlivý závěr o nedostatku své místní nepříslušnosti ani o tom, že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se neurčuje, který soud věc projedná a rozhodne, z čehož zároveň vyplývá povinnost Okresního soudu v Teplicích postupovat způsobem naznačeným shora.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2012
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu