Plný text
33 Cdo 1018/2022-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. S., bytem [adresa] zastoupeného JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované MYPLACE s. r. o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem [adresa] o zrušení rozhodčího nálezu a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 39/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 11 Cmo 22/2021-40, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2021, č. j. 32 Cm 39/2020-33, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že jen z tvrzení obsažených v žalobě nelze zatím bez provedeného dokazování usuzovat na důvodnost návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Bude totiž na žalobci, aby tvrzení, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, v řízení prokázal.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Formuluje-li žalobce otázku „zda poučovací povinnost ze strany soudu je i ve vztahu návrhu na odklad vykonatelnosti“ a otázku „nesprávného určení právní normy - jelikož jej soud nepokládal za spotřebitele“, pak zcela pomíjí předběžnou povahu institutu odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud v usneseních ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 60/2017, a ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 168/2014, uvedl: „Žalobce je pak povinen osvědčit konkrétní nepříznivé následky, které by mu hrozily v případě neprodleného výkonu rozhodčího nálezu“. O návrhu na odklad vykonatelnosti je zpravidla rozhodováno v té fázi řízení ve věci, která předchází provádění dokazování, výsledkem jehož hodnocení jsou skutková zjištění. O návrhu na odklad vykonatelnosti soud rozhoduje na základě obsahu spisu, tedy toho, co žalobce osvědčil, nikoli toho, co vyšlo najevo z provedeného dokazování. Jestliže odvolací soud zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti odůvodnil tím, že jen z tvrzení obsažených v žalobě nelze zatím bez provedeného dokazování usuzovat důvodnost návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, pak rozhodl zcela v mezích výše uvedeného. Přípustnost dovolání tedy nemůže být prostřednictvím těchto otázek založena.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu