Plný text
33 Cdo 1031/2020-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce L. R., bytem XY, proti žalovaným: 1) GTS Czech s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], 2)T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], o 40.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 154/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 68 Co 198/2019-190, takto:
I. Dovolací řízení se vůči první žalované GTS Czech s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 10. 5. 2019, č. j. 38 C 154/2014-181, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce pro řízení.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Dovolací soud přihlíží kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení [§ 243b ve spojení s § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)].
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 145533, dovolací soud zjistil, že první žalovaná GTS Czech s. r. o. zanikla dne 2. 1. 2015 bez likvidace fúzí sloučením, přičemž došlo k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost „T-Mobile Czech Republic a. s., Tomíčkova 2144/1, Chodov, [PSČ obec] 4, identifikační číslo [IČO],“ přičemž k tomuto dni byla společnost GTS Czech s. r. o. vymazána z obchodního rejstříku.
Jednou z podmínek řízení je i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Z důvodu svého zániku první žalovaná způsobilost být účastníkem řízení zjevně postrádá. Jelikož zanikla již před podáním dovolání, ba dokonce před pravomocným skončením věci, nepřipadá v úvahu postup dovolacího soudu podle § 243b ve spojení s § 107 odst. 1 o. s. ř., který je namístě pouze v případech, když ke ztrátě způsobilosti účastníka dojde v průběhu dovolacího řízení.
Jelikož první žalovaná nebyla způsobilá být účastníkem řízení již při podání dovolání (zahájení dovolacího řízení), jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a jenž je důvodem pro zastavení řízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96, ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod číslem 111, a č. 6, ročník 1997, pod číslem 47). Nejvyšší soud proto vůči první žalované zastavil dovolací řízení podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř., dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání není podle výše citovaného ustanovení přípustné, protože směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud – aniž vyžadoval splnění podmínky podle § 241b odst. 2 o. s. ř. – odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
JUDr. Václav Duda předseda senátu