Plný text
33 Cdo 1035/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně E.ON Energie, a. s. se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované M. S., o zaplacení 4.614,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 75/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. června 2015, č. j. 5 C 75/2015-93, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 15. června 2015, č. j. 5 C 75/2015-93, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4.614,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení a o doplatku soudního poplatku z žaloby.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 20. ledna 2016, č. j. 15 Co 18/2016-125, odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že v období, za které byla vystavena faktura č. 9101398296 za odběr elektřiny, již nebyla vedoucí agentury „James“ se sídlem v [adresa] který je předmětem řízení, netýká. V bytech, do kterých byla fakturovaná elektřina dodávána, nikdy nebydlela a při jejich pronájmu se prokázala dokladem agentury, která také byty využívala.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze - navzdory snaze žalované o prosazení výjimky - odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu