33 Cdo 1080/2020

Plný text

33 Cdo 1080/2020-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Intrum Czech, s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. B., bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, o 8.411 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 108 C 23/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č.j. 8 Co 301/2019-102, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, MBA, advokáta.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – změnil rozsudek ze dne 17. 6. 2019, č.j. 108 C 23/2018-74, kterým Okresní soud ve Vsetíně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8.411 Kč s 0,1% úroky denně od 10. 9. 2015 do zaplacení, tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že dohoda z 24. 2. 2014, jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou smluvní pokutu s příslušenstvím a svůj závazek uznal, je platným právním úkonem (§ 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že podle smlouvy o úvěru s pojištěním klienta (EXPRES) z 3. 12. 2007 poskytla GE Money Bank, a.s., žalovanému peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je ve splátkách po 2.121,14 Kč měsíčně počínaje 19. 1. 2008. V článku III bodu 7 strany sjednaly, že „banka je oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního sazebníku.“ Pohledávku banka postoupila žalobkyni. Dohodou o uznání dluhu z 24. 2. 2014 se žalovaný zavázal ve splátkách po 2.145 Kč měsíčně zaplatit žalobkyni 73.038,53 Kč (jistinu), 9.501,66 Kč smluvní úroky, 7% úroky z prodlení z jistiny a dlužnou smluvní pokutu. Nedílnou součástí dohody o uznání dluhu byla smluvní ujednání, „s nimiž se dlužník seznámil, což stvrzuje svým podpisem.“ Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou dluhu v dodatečném termínu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 25.707,55 Kč a v případě prodlení s úhradou splátky o deset dnů smluvní pokutu 0,15% z dlužné částky až do úplného zaplacení (body 5.1 a 7.2 smluvních ujednání).

Námitky žalovaného, že odvolací soud porušil „povinnosti řádného hodnocení důkazů a odůvodnění rozsudku,“ že jeho právní posouzení trpí formalismem, že se ve vztahu k zásadám ochrany spotřebitele nevypořádal s důkazy, a že pominul ústavněprávní principy rovnosti, spravedlnosti, poctivosti a dobré víry, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou; žalovaný jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o případnou existenci či neexistenci vad řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).

Řádné vymezení důvodu dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení, předpokládá, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Výtka, podle níž odvolací soud porušil normy určené na ochranu spotřebitele a povinnost jejich aplikace na spotřebitelský smluvní vztah, je natolik nekonkrétní, že dovolacímu soudu, jehož úkolem není přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední, neumožňuje určit meze přezkumu právních závěrů, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil.

Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 24. 9. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Plný text

33 Cdo 1080/2020-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Intrum Czech, s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem MBA, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. B., bytem XY (adresa pro doručování: XY), zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, o 8.411 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 108 C 23/2018, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č.j. 8 Co 301/2019-102, t a k t o:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č.j. 8 Co 301/2019-102, se zamítá.

Odůvodnění

Žalovaný podal dovolání proti ve výroku označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jehož součástí byl i návrh na odklad jeho vykonatelnosti. Návrh odůvodnil tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí mu hrozí závažná újma, a to zejména s ohledem na výši vymáhané povinnosti (cca 20.000 Kč a náklady exekuce), která převyšuje jeho měsíční příjem (cca 15.000 Kč).

Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);

2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,

5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).

Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 3/. Z toho důvodu Nejvyšší soud návrh žalovaného zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 8. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu