Plný text
33 Cdo 1348/2025-246
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Adamírou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované A. V., zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 166/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 62 Co 345/2024-218, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 62 Co 345/2024-218, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 4. 2024, č. j. 52 C 166/2023-177, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Žalobou z 5. 6. 2023 se žalobce domáhal určení, že je – v rozsahu podílu o velikosti id ½ – spoluvlastníkem pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 119 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům), a pozemku parc. č. XY, zahrada o výměře 244 m2, v obci XY, katastrálním území XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY. Tento spoluvlastnický podíl žalobce převedl na žalovanou (manželku) kupní smlouvou ze dne 8. 11. 2021, od které 21. 3. 2023 z důvodu neuhrazení kupní ceny odstoupil.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 52 C 166/2023-177, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu (§ 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), od níž žalobce 21. 3. 2023 odstoupil (§ 2002 odst. 1 o. z.). Aniž se zabýval tím, zda žalovaná podstatným způsobem porušila smlouvu, tj. zda skutečně byla v prodlení s úhradou kupní ceny, uzavřel, že žalobce právo odstoupit od smlouvy nevyužil ve stanovené lhůtě bez zbytečného odkladu. Odstoupení tak soud označil za neúčinné, jež nemohlo mít za následek znovunabytí vlastnictví podílu nemovitých věcí žalobcem.
Rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 62 Co 345/2024-218, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. I když soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 2002 o. z. namísto § 1977 o. z., označil jeho právní závěr ohledně nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu pro odstoupení od smlouvy za správný. Stejně tak souhlasil s tím, že je nadbytečné zjišťovat, zda žalovaná povinnost, pro jejíž porušení žalobce od smlouvy odstoupil, skutečně nesplnila (kupní cenu neuhradila), či zda její argumentace plnění zápočtem vzájemných pohledávek byla na místě.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost shledal v odklonu odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu v právní otázce, na níž napadené rozhodnutí závisí. V případě porušení smluvní povinnosti, které je trvajícího charakteru, tj. že každý následující den podstatné porušení povinnosti stále trvá, je podle dovolatele poškozená strana oprávněna od smlouvy odstoupit, aniž by na toto právní jednání byla kladena podmínka bez zbytečného odkladu.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Dovolání je přípustné a důvodné, neboť odvolací soud řešení právní otázky týkající se odstoupení od smlouvy založil na neúplném právním posouzení věci.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Dne 8. 11. 2021 uzavřel žalobce s žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byla ½ pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 119 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům), a pozemku parc. č. XY, zahrada o výměře 244 m2, v obci XY, katastrálním území XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY. Kupní cena byla ujednána ve výši 5 100 000 Kč a měla být uhrazena do deseti dnů po vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Vklad vlastnického práva žalované na základě kupní smlouvy byl proveden ke dni 1. 12. 2021.
Dopisem z 21. 3. 2023 žalobce od kupní smlouvy odstoupil.
V katastru nemovitostí je žalovaná vedena jako výlučná vlastnice nemovitých věcí, o něž v řízení jde.
Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 456/2021, nebo usnesení ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3447/2021, ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 884/2020, ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 637/2022, či ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1475/2023) vyplývá, že i přes nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu mohou nastat účinky odstoupení. Nedodržení lhůty má totiž význam pouze tehdy, pokud dlužník svou povinnost (byť dodatečně) splní předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. V případě trvajícího prodlení dlužníka je však skutečnost, zda věřitel od smlouvy odstoupil ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděl (§ 1977 o. z.), bez právního významu, neboť i odstoupení od smlouvy po marném uplynutí uvedené lhůty – při trvajícím prodlení dlužníka – vyvolalo právní následky předvídané ustanovením § 2004 odst. 1 o. z. Jinak řečeno, prokáže-li věřitel, že od smlouvy z důvodu porušení povinnosti dlužníkem odstoupil, je na dlužníkovi, aby prokázal, že závazek splnil včas (neboť jedině tehdy může mít dodržení uvedené lhůty právní význam), nebo že důvod pro odstoupení neexistoval.
Lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v rozporu s citovanou judikaturou dovolacího soudu, uvedl-li, že pouhé nedodržení lhůty bez zbytečnému odkladu vedlo k neúspěchu žaloby a že bylo nehospodárné zabývat se námitkou žalované, že v prodlení s úhradou kupní ceny být nemohla, neboť dluh zanikl v důsledku jednostranného zápočtu z 6. 12. 2021. Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda žalovaná byla s úhradou kupní ceny v prodlení či zda, jak a kdy žalobcem tvrzený dluh uhradila a důvod pro odstoupení tak neexistoval, je jeho právní posouzení neúplné a závěr o neúspěchu žaloby předčasný. Pokud by žalovaná byla se splněním dluhu v prodlení i v době odstoupení žalobce, lhůta bez zbytečného odkladu by byla bez právního významu a účinky odstoupení by i bez jejího dodržení nastaly.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat existencí dluhu (prodlení) na straně žalované.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu