Plný text
33 Cdo 1638/2026-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce M. C., zastoupeného JUDr. Miloslavou Horskou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) M. M., a 2) P. H., sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], oběma zastoupeným Mgr. Adamem Krejčím, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 24, o 389 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 125/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2026, č. j. 57 Co 6/2026-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) M. M. 9 099 Kč a žalovanému 2) P. H. 9 099 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Adama Krejčího.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 11. 2025, č. j. 42 C 125/2022-236, zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2025, č. j. 42 C 125/2022-179, pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 19 495 Kč (výrok I), uložil mu zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení (výroky II a III) a rozhodl o vrácení částky 19 465 Kč zaplacené na soudním poplatku za odvolání (výrok IV).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 1. 2026, č. j. 57 Co 6/2026-248, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání směřující proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení. Namítl nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na řešení jím předestřených otázek procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jejich podstatou je, zda lze zastavit odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání i tehdy, nebyla-li ve lhůtě stanovené soudem zaplacena pouze nepatrná část poplatku nepřevyšující 50 Kč. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího i prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že napadené usnesení je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
5. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
8. Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je při výkladu otázek souvisejících s důsledky nesplnění poplatkové povinnosti účastníka řízení podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), ustálena v následujících závěrech:
1/ Výzva soudů k úhradě splatného soudního poplatku je beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, nebo odstavec 16 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024).
2/ Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu na zahájení řízení soudu (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní (srov. opět nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20).
3/ Podle zákona o soudních poplatcích má poplatník dvě možnosti (dva pokusy) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemá žádný význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., k bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2022“)].
4/ Poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že poskytne-li soud druhou příležitost zaplatit soudní poplatek, nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit (srov. opět R 76/2022).
5/ Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, odstavec 32). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 věta druhá o. s. ř., § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. znovu důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, nebo ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2559/2024, jakož i judikaturu v těchto rozhodnutích dále označenou).
6/ Povinnost soudu zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku plyne přímo z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž důvody, pro které poplatník nezaplatil soudní poplatek, nejsou pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení právně významné, ledaže spadají do speciální kategorie povahy příčiny nesplnění poplatkové povinnosti, kterou je pochybení soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1024/2019, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 179/2019, ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024, nebo ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. 23 Cdo 316/2025).
9. Důvod odchýlit se od těchto ustálených judikaturních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, Nejvyšší soud v argumentech obsažených v podaném dovolání neshledává.
10. Namítá-li dovolatel, že poplatkovou povinnost neignoroval a ve stanovené lhůtě zaplatil téměř celý soudní poplatek, přehlíží, že relevanci aktivitě účastníka při plnění poplatkové povinnosti lze zásadně přiznat jen v situaci, v níž se nesplnění poplatkové povinnosti odvíjí od pochybení soudu, k čemuž v posuzované věci nedošlo.
11. Přiléhavý není odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1136/20. V tam posuzované věci byl soudní poplatek včas v plné výši zaplacen, avšak v důsledku primárního pochybení tehdejšího stěžovatele v použité identifikaci variabilním symbolem byl přiřazen k jiné spisové značce. Ústavní soud proto dospěl v daném případě k závěru, že „pro řádné zaplacení soudního poplatku je rozhodující pouze připsání částky na účet soudu, u něhož je řízení vedeno, nikoliv přiřazení ke konkrétní věci, o níž je řízení u tohoto soudu vedeno.“ V nyní posuzované věci však soudní poplatek v plné výši včas zaplacen nebyl.
12. Zákon o soudních poplatcích s nezaplacením soudního poplatku včas a v plné výši spojuje zastavení řízení bez dalšího a žádnou výjimku pro zaplacení alespoň části soudního poplatku neupravuje. Nesplnění poplatkové povinnosti nelze hodnotit jako méně závažné jen s ohledem na nepatrnou výši nezaplacené části soudního poplatku. Tato okolnost je sama o sobě pro řízení bez významu, neboť nemá vliv ani na jeho průběh (úkony soudu), ani jeho administrativní náročnost či nákladnost. Zohlednění rozsahu nesplnění poplatkové povinnosti by tak bez opory v zákoně zakládalo neodůvodněnou nerovnost v posuzování co do povahy srovnatelných pochybení účastníka.
13. Obdobně nelze rozlišovat následky nezaplacení soudního poplatku řádně a včas jen na základě toho, zda byl uhrazen soudní poplatek z části, nebyl uhrazen vůbec nebo opožděně.
14. Částka 50 Kč (§ 10 odst. 1 věta třetí zákona o soudních poplatcích) stanovuje hranici, pod níž je účastník povinen nevrácení poplatku či přeplatku strpět. Účelem je snížit administrativní zátěž soudu spojenou s vracením poplatků. Z hlediska hodnocení intenzity porušení poplatkové povinnosti účastníkem význam nemá a hodnotový rozpor namítaný dovolatelem spočívající v nezohlednění nezaplacení toliko nepatrné části soudního poplatku není dán. Nadto se dovolatel mýlí, že částkami do 50 Kč není soud povinen se zabývat. V případě pochybení soudu při vybírání poplatku se poplatek a přeplatek vrací bez ohledu na jeho výši (§ 10 odst. 1 věta třetí, odst. 2 zákona o soudních poplatcích).
15. O přepjatý formalismus by se jednalo, pokud by soud vyžadoval bezpodmínečné dodržení určitého postupu, aniž by proto měl věcný důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 759/2019, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1092/15). Není-li významné, v jakém rozsahu nebyla poplatková povinnost splněna, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem nesplnění poplatkové povinnosti žalobcem řádně a včas. Postup podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jehož úpravu Ústavní soud opakovaně shledal souladnou s ústavním pořádkem (srov. důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20, zejm. bod 32), v posuzované věci považovat za přepjatě formalistický či nepřiměřený nelze.
16. Namítá-li dovolatel nejednotnost rozhodovací praxe, nelze mu přisvědčit. Rozhodovací praxe v posuzované otázce ustálená je, jak plyne ze shora uvedených judikaturních závěrů. Na tom nic nemění případný odchylný postup jednotlivých soudů či soudních oddělení.
17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu