Usnesení ze dne 25. 8. 2020
Plný text
33 Cdo 1768/2020-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce H. M., advokáta se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované I. R., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem [adresa] o 94.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 112 C 58/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. 2. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-322, ve znění usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-329, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.200 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta.
Odůvodnění
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 112 C 58/2014-182, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal 94.200 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 12. 9. 2014 do zaplacení a žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 46.376,72 Kč.
V kasačním rozsudku ze dne 21. 11. 2019, č. j. 33 Cdo 1284/2019-303, Nejvyšší soud zavázal odvolací soud právním názorem, podle něhož má advokát právo na odměnu bez ohledu na výsledek sporu, poskytoval-li klientovi právní služby do zániku závazkového právního vztahu založeného příkazní smlouvou. Protože účastníci sjednali odměnu podle sazeb a za podmínek uvedených ve vyhlášce č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů (zrušené s účinností k 7. 5. 2013), tj. pro případ konečného úspěchu žalované v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8, má žalobce právo na finanční ekvivalent výkonů rovnající se mimosmluvní odměně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“); ve smlouvě totiž absentuje ujednání o způsobu určení odměny, bude-li právní vztah ukončen předčasně.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. 2. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-322, ve znění usnesení ze dne 14. 4. 2020, č.j. 30 Co 59/2018-329, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 94.200 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 12. 9. 2014 do zaplacení; současně žalovanou zavázal k náhradě nákladů předcházejícího a tohoto odvolacího řízení ve výši 196.118 Kč. Odvolací soud – vázán právním názorem Nejvyššího soudu – uzavřel, že žalovaná je povinna za poskytnuté právní služby uhradit odměnu ve stanovené výši podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za sedm úkonů právní služby pro žalovanou tedy žalobci náleží „z titulu bezdůvodného obohacení“ částka 304.080 Kč. Předmětem odvolacího řízení ovšem byl po pravomocném přiznání jistiny (209.880 Kč s příslušenstvím) nárok na 94.200 Kč se zbývající částí požadovaných úroků z prodlení. Odvolací soud neshledal ve zjištěných skutkových okolnostech žádnou zvláštnost, která by umožnila přijetí závěru o tom, že jednání žalobce lze shledat odporujícím dobrým mravům podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Skutkový stav od předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu nedoznal změn. Žalobce a žalovaná – zastoupená P. R. (zmocněncem) – uzavřeli ústní formou smlouvu o poskytování právních služeb, jíž se žalobce jako advokát zavázal zastupovat žalovanou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 2013/2012 (o 8.703.556 Kč proti Kooperativě pojišťovně a.s., Vienna Insurance Group). V písemné procesní plné moci, kterou 28. 11. 2012 udělila žalobci, žalovaná prohlásila: „Je mi známo, že podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času advokátní kanceláři, v tomto případě ve smluvní výši dle vyhl. č. 484/2000 Sb.“ Účastníci určili vyhlášku č. 484/2000 Sb. za rozhodnou pro výpočet budoucí odměny, jinak řečeno, vůlí stran ústní smlouvy o poskytování právních služeb bylo sjednat odměnu podle sazeb a za podmínek uvedených ve vyhlášce, kterou Ústavní soud s účinností k 7. 5. 2013 zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013). V případě úspěchu žalované, která poskytnuté právní služby nezálohovala, by soud v rámci náhrady nákladů řízení určil odměnu 209.880 Kč. Výši odměny advokáta při předčasném zániku smlouvy účastníci neupravili. Právní vztah ze smlouvy o poskytování právních služeb zanikl před skončením řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 2013/2012.
Námitky žalované nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Výhradou, že účastníci sjednali výši odměny za právní služby, zpochybnila výklad ústního ujednání účastníků. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalovaná domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Námitka neúplného posouzení věci z hlediska žalovanou prosazovaného výkonu práva žalobce v rozporu s dobrými mravy rovněž nezakládá přípustnost dovolání. Žalovaná k námitce nepředložila žádnou argumentaci týkající se nesprávného právního posouzení věci, neuvedla, v čem konkrétně rozpor s dobrými mravy spočívá, a tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod postrádá bližší konkretizaci.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Usnesení ze dne 22. 6. 2020
Plný text
33 Cdo 1768/2020-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce H. M., advokáta se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované I. R., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem [adresa] o 94.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 112 C 58/2014, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. 2. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-322, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 4. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-329, t a k t o:
Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. 2. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-322, ve znění usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 30 Co 59/2018-329, se zamítá.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 9. 2017, č. j. 112 C 58/2014-182, tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 94.200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 12. 9. 2014 do zaplacení; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů předcházejícího řízení a tohoto odvolacího řízení 196.118 Kč.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná požádala o odložení jeho vykonatelnosti.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu