UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 11× citováno

Spisová značka

33 Cdo 1814/2011

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2012-10-31Zpravodaj: JUDr. Pavel KrbekECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1814.2011.1
Další údaje
Senát: JUDr. Pavla Krbka (předseda), JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Václava Dudy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Přijetí zálohy na kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy je pouze částečným plněním budoucího závazku, nikoli již vzniklým dluhem. Samo o sobě proto nemůže být předmětem uznání dluhu podle § 558 a § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Nebyla-li sjednána povinnost zálohu vrátit a nevznikla-li z bezdůvodného obohacení, nemohla být uznáním dluhu zajištěna.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

33 Cdo 1814/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. D., zastoupeného JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému S. B., zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 243/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 10. 2010, č.j. 59 Co 262/2010-94, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 5. 2010, č.j. 6 C 243/2009-62, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).

Zásadní právní význam přisuzuje dovolatel otázce, zda uznáním dluhu podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), lze zajistit i zálohu kupní ceny předanou před uzavřením kupní smlouvy. Závěr, podle něhož listina z 23. 12. 2001 uznáním dluhu není, protože otec žalovaného v té době vůči žalobci žádný dluh neměl, převzal-li pouze zálohu na kupní cenu za nemovitosti, které se žalobci zavázal v budoucnu prodat, označuje za nesprávný.

Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu (§ 498 obč. zák.). Záloha je (částečným) plněním závazku ze smlouvy, která bude mezi stranami teprve uzavřena. Poskytnutí zálohy tedy není závazkem (dluhem) ale plněním (budoucího) závazku. Záloha se řídí právní úpravou, jež platí pro závazek, který vznikne uzavřením platné smlouvy, a dojde-li k uzavření smlouvy, záloha se na plnění tohoto závazku započítá. Nedojde-li k uzavření smlouvy (jako tomu bylo v projednávaném případě), posuzuje se záloha podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pokud zde není platný závazek ji vrátit. Bylo-li dohodnuto vrácení zálohy, povinnost toho, kdo zálohu přijal, vyplývá ze závazku a nárok na její vrácení je nárokem na splnění závazku (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák. M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 – 880. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, str. 1356). Právě uvedené je podstatné v souzené věci. Otec žalovaného sice podepsal listinu označenou jako „uznání dluhu“, v ní se však zavázal jen k tomu, že uzavře s žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem budou specifikované nemovitosti. Závazek vrátit zálohu, tj. peněžité plnění, listina neobsahuje; z jejího obsahu ani nevyplývá, že by si otec žalovaného byl takové povinnosti k plnění vědom, a žalobce ani netvrdil, že by se k vrácení zálohy zavázal jinak, např. dohodou. Předmětem uznání dluhu musí být dluh, který již vznikl a který je dostatečně identifikován. Přijetí zálohy je přijetím (částečného) plnění budoucího závazku, není však samo o sobě závazkem (dluhem), který lze uznat s účinky uvedenými v ustanovení § 558 a 110 odst. 1 obč. zák. Neměl-li otec žalovaného povinnost zálohu vrátit (neboť se k tomu nezavázal a tato povinnost mu před podpisem listiny označené jako „uznání dluhu“ nevznikla ani z titulu bezdůvodného obohacení, protože za jeho života nedošlo k uzavření smlouvy), nemohla být tato jeho neexistující povinnost zajištěna uznáním dluhu.

Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací