33 Cdo 1846/2021

Plný text

33 Cdo 1846/2021-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Němec & partners, a. s., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému H. L., bytem XY, zastoupenému Mgr. Peterem Teniakem, advokátem se sídlem [adresa] o 246.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 138/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Žalobou z 24. 9. 2019 se žalobkyně (věřitelka) po žalovaném domáhala zaplacení částky 246.720 Kč s úroky z prodlení. Žalovaný ručením zajistil dluh z peněžité zápůjčky věřitelkou přenechané ELYSE HOLDING s. r. o. (vydlužitelce), která v zažalované výši dluh nesplnila.

Obvodní soud pro Prahu 9 po zrušení platebního rozkazu ze 4. 11. 2019, č. j. 24 C 138/2019-16, usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, žalovanému uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od doručení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Obsahem usnesení bylo i poučení o následcích nečinnosti žalovaného (§ 114 odst. 1, 2, 5 občanského soudního řádu).

Protože se žalovaný včas nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, soud prvního stupně mu rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 24 C 138/2019-33, uložil zaplatit žalobkyni 246.720 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a 47.188 Kč na náhradě nákladů řízení (§ 153a odst. 3 občanského soudního řádu).

Rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.616 Kč. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání měl odvolací soud za splněné, zejména se ztotožnil se zjištěním, že usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, bylo žalovanému – spolu s žalobou – doručeno 6. 4. 2020 do vlastních rukou. Doručenka (čl. 27 spisu) obsahuje všechny náležitosti, „proto je veřejnou listinou, u které platí presumpce pravosti, tzn. že to, co je v ní uvedeno, lze vyvrátit pouze pomocí důkazu opaku.“ Pouhé tvrzení žalovaného, že podpis na doručence není jeho podpisem, neboť se neshoduje s podpisem na jiné doručence, podle odvolacího soudu nevylučuje, že písemnosti 6. 4. 2020 převzal; návrhu na provedení znaleckého dokazování proto nevyhověl.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Vychází-li kritika právního posouzení z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení. Žalovaný zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku závěru o splnění předpokladu doručení usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, do vlastních rukou staví na vlastní skutkové verzi, podle níž listinu doručovanou prostřednictvím doručujícího orgánu nepřevzal (§ 45 odst. 3 písm. a/, § 114b odst. 4 o.s.ř.). Námitka, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na ustanovení znalce k určení pravosti podpisu na doručence, vystihuje vadu řízení, která – pokud by jí řízení bylo skutečně zatíženo – mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Přestože k takové vadě přihlédnout nelze, není-li dovolání přípustné, dovolací soud odkazuje na rozsudek ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení.“ Nevyhoví-li soud určitému důkaznímu návrhu, musí v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč důkaz neprovedl. V projednávané věci odvolací soud přesvědčivě zdůvodnil nadbytečnost znaleckého dokazování (viz bod 12 odůvodnění).

Výhrady, podle nichž měl soud prvního stupně spojit ke společnému řízení věci vedené pod spisovými značkami 40 C 296/2019 a 24 C 138/2019, „provést přípravu jednání dle § 114 o.s.ř.“ a přihlédnout k ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, přípustnost dovolání nezakládají. Žalovaný jimi nenapadl žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a – navíc – o prominutí zmeškání třicetidenní lhůty k vyjádření nepožádal, neboť svou obranu založil na tvrzení, že mu usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, doručeno nebylo.

Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 2. 2022

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Plný text

33 Cdo 1846/2021-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Němec & partners, a.s, se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému H. L., bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Teniakem, advokátem se sídlem [adresa] o 246.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 138/2019, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, se zamítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 5. 2020, č. j. 24 C 138/2019-33, jímž byl žalovaný zavázán k zaplacení žalované částky s úroky z prodlení a náhradě nákladů řízení ve výši 47.188 Kč; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že jejich úhradu uložil žalovanému.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnil tím, že se nachází v nepříznivé životní situaci a platební povinnosti uložené mu napadeným rozhodnutím pro něj mají likvidační účinky. Žalovaný totiž v důsledku omezujících opatření vlády ČR proti šíření nemoci COVID 19 přišel o zaměstnání a v současné chvíli je zcela bez příjmu. Žije pouze z podpory ze strany rodiny a uložené platební povinnosti tak není schopen včas a řádně plnit.

Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);

2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,

5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).

Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 8. 2021

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu