Plný text
33 Cdo 1972/2024-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce J. H., proti žalovanému Republikovému centru vzdělávání, s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupenému JUDr. Ondřejem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Horní 6, o zaplacení 544 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 375/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, č. j. 55 Co 44,45/2024-122, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. 55 Co 44,45/2024-122, k odvolání žalobce potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 11. 2023, č. j. 59 C 375/2023-84, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce, a ze dne 13. 12. 2023, č. j. 59 C 375/2023-92, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zajištění (ve výroku specifikovaných) důkazů.
Proti tomuto usnesení, v části týkající se zamítnutí návrhu na zajištění důkazů, podal žalobce – nezastoupen advokátem – dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Jak vyslovil Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 960/2017, nebo ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 711/2018), proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné. V usnesení ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 960/2017, pak Nejvyšší soud vyložil, že občanský soud řád upravuje předběžná opatření a zajištění důkazu (společně) v hlavě druhé (viz ustanovení § 74 až § 78a). Přes rozdílné označení obou institutů je zcela zjevné, že mají shodnou povahu potud, že představují „zvláštní druh“ předběžné úpravy vztahů účastníků potenciálního řízení (či zajištění „podmínek“ takového řízení), jejímž cílem je naplnění účelu občanského soudního řízení (§ 1 a § 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“.
Výše uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc a dovolání žalobce není podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné, jelikož dovoláním napadeným usnesením odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl s odkazem na § 102 odst. 2 o. s. ř. (jenž upravuje zajištění důkazů po zahájení řízení) zamítnut návrh žalobce na zajištění důkazů.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (připojené v závěru napadeného usnesení) o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud – aniž vyžadoval splnění podmínky podle § 241 odst. 1 o. s. ř. (viz § 241b odst. 2 o. s. ř.) – odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu