Plný text
33 Cdo 2052/2026-570
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. R., zastoupené Mgr. Michalem Briaským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Š. V., zastoupené JUDr. Denisou Rajdovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení 396 812 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 102/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 13 Co 266/2023-484, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 396 812 Kč (s příslušenstvím) z titulu slevy z kupní ceny nemovitosti a náhrady škody.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) mezitímním rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, č. j. 60 C 102/2021–313, rozhodl, že „základ žalobního nároku je po právu“, a že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 13 Co 266/2023-365, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně „nároku posouzeného soudem prvního stupně jako odpovědnost za vady“, jinak jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 33 Cdo 1636/2024-445, rozsudek odvolacího soudu zrušil s odůvodněním, že nesplňuje požadavky na určitost výroku rozhodnutí a že soud prvního stupně a potažmo ani odvolací soud nerozhodly o uplatněném nároku na zaplacení příslušenství žalované částky (tj. úroků z prodlení z částky 319 026 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a z částky 77 789 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení), resp. své rozhodnutí v tomto směru opomněly odůvodnit.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 13 Co 266/2023-484, potvrdil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně „ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 319 026 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 12. 2019 do zaplacení z titulu odpovědnosti za vady“ a „ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 77 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 9. 2020 do zaplacení z titulu náhrady škody“ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2025 napadla žalovaná dovoláním v celém rozsahu.
Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. zamítnout.
Před předložením věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání proběhlo dne 19. 2. 2026 před soudem prvního stupně jednání, v jehož průběhu uzavřely účastnice řízení smír, v němž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 200 000 Kč do jednoho týdne od právní moci usnesení. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 19. 2. 2026, č. j. 60 C 102/2021-545, smír účastníků schválil a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a o nákladech státu; usnesení nabylo právní moci dne 25. 2. 2026.
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 13 Co 266/2023-484, je bezpředmětné.
Bezpředmětnost vyplývá z toho, že v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí – schválení uzavřeného smíru účastnic soudem – bylo pravomocně rozhodnuto o celém předmětu sporu (srov. § 99 odst. 3 o. s. ř.). Na tom, že výsledek dovolacího řízení se již nemůže projevit v původním řízení, resp. nemůže přinést dovolatelce žádný právně relevantní prospěch, nemůže nic změnit požadavek žalované na věcné rozhodnutí o podaném dovolání odůvodněný pouze tím, že „věnovala přípravě procesních podání včetně druhého dovolání vysoké desítky, resp. spíše stovky, hodin a její argumenty byly odvolacím soudem opakovaně zcela ignorovány“.
Za situace, kdy dovolatelka setrvala na podaném dovolání, nezbylo než dovolání pro bezpředmětnost odmítnout (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sen. zn. 29 NSČR 19/2023, ze dne 27. 6. 2024, sen. zn. 29 NSČR 192/2022, ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 29 ICdo 167/2022, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3683/2020, ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2853/2024, ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 29 ICdo 83/2017, ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2101/2015 nebo ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1214/2014).
Jelikož dovolatelka napadla dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, sluší se doplnit, že v části, v níž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně („ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 77 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 9. 2020 do zaplacení z titulu náhrady škody“) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, je dovolání nepřípustné rovněž podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu