Plný text
33 Cdo 2109/2021-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Danielem Schmiedem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované PED Academy Group, s. r. o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o 15.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 306/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 15 Co 57/2021-72, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 10 C 306/2020-43, Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalované zaplatit žalobci 15.000 Kč s 10 % úroky z prodlení od 2. 7. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 8.060 Kč. Výkladem článku III bodu 1 A/ smlouvy o zajištění vzdělávání – s přihlédnutím k úmyslu žalobce – soud prvního stupně vyloučil ujednání závdavku ve smyslu § 1808 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dovodil, že strany sjednaly zálohu na odměnu, případně se dohodly na poskytnutí části odměny za vzdělávací program předem. Protože žalobce smlouvu vypověděl po právu, uplynutím výpovědní lhůty právní vztah zanikl a žalovaná je povinna vrátit zálohu v plné výši (§ 2991 o. z.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 15 Co 57/2021-72, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 4.146 Kč. Odvolací soud převzal skutkový stav z řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou o zajištění vzdělávání č. 3019509, kterou 18. 3. 2019 s žalovanou na dobu pěti školních let (počínaje školním rokem 2019/2020) uzavřeli žalobce a J. H. jako zákonní zástupci nezletilého [nezletilý], se žalovaná zavázala poskytnout v rámci vzdělávacího programu nezletilému „v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon, v platném znění,“ úplné základní vzdělání. V článku I bodu 2 žalobce prohlásil, že „dítě bude počínaje školním rokem 2019/2020 žákem Masarykovy základní školy XY …, jejímž zřizovatelem je Městská část XY,“ a zavázal se zaplatit žalované za první školní rok odměnu 72.000 Kč. „Závdavek na tuto odměnu ve výši celkem 15.000 Kč … je splatný ve lhůtě 10 dnů od podpisu této smlouvy. V případě, že dítě nebude zapsáno ve školním roce 2019/2020 jako žák Masarykovy ZŠ XY, bude tento závdavek vrácen zákonnému zástupci do 10 dnů od oznámení o nepřijetí na školu. Závdavek nebude vrácen v případě, že dítě po přijetí na školu na tuto nenastoupí“ (článek III bod 1 A/). V článku V body 2, 3 a 4 strany ujednaly, že právní vztah smlouvou založený zanikne před uplynutím sjednané doby také písemnou výpovědí zákonného zástupce, „a to i bez uvedení důvodu.“ Smlouva zaniká uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty běžící od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy byla výpověď doručena žalované. „Odměna zaplacená dle článku III. této smlouvy za příslušný školní rok, popř. její poměrná část, se v případě předčasného zániku smlouvy vrací zákonnému zástupci.“ Žalobce 18. 3. 2019 uhradil na účet žalované 15.000 Kč. Nezletilý byl přijat pro školní rok 2019/2020 (stal se žákem školy poskytující úplné základní vzdělání s výukou některých předmětů v anglickém jazyce). Žalobce 30. 5. 2019 vypověděl smlouvu a požádal o vrácení 15.000 Kč. Výpovědní lhůta uplynula 31. 7. 2019. Nezletilý 1. 9. 2019 do školy nenastoupil. Před uplynutím výpovědní lhůty a ani poté žalovaná vzdělání nezletilému neposkytla. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že se strany dohodly na závdavku. Nenastoupil-li nezletilý na školu poté, co byl přijat, může si žalovaná závdavek ponechat (§ 1808 odst. 2 o. z.).
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci se tento limit uplatní, protože vztah založený smlouvou o zajištění vzdělávání z 18. 3. 2019 není vztahem ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4825/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018).
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu