Plný text
33 Cdo 2158/2025-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně PLAZMACZ s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Ivo Danielowitzem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované TYMO s. r. o., se sídlem [adresa] c (identifikační číslo [IČO]), zastoupené Mgr. Pavlem Slabým, advokátem se sídlem [adresa] o 241 288,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 363/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2025, č. j. 19 Co 189/2025-244, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 11 918,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ivo Danielowitze, advokáta.
Odůvodnění
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek ze dne 26. 11. 2024, č. j. 17 C 363/2023-218, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu o 241 288,91 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % z 82 628,52 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z 95 570,99 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z 31 544,70 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % z 31 544,70 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, tak, že žalobě vyhověl; žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 148 010,50 Kč. Odvolací soudu uzavřel, že T. V. – zaměstnanec zastupující žalovanou – objednal jménem a na účet žalované v lednu a únoru 2021 zboží, které mu žalobkyně na základě dodacích listů předala a cenu žalované řádně vyfakturovala. Jednání T. V. žalovanou podle § 166 ve spojení s § 430 odst. 1 a § 431 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zavazovalo; zjištěné skutečnosti vylučují exces ve smyslu § 167 o. z.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná napadla, neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ).
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem žalovaná spatřuje jeho přípustnost. Úvahy o nesprávnosti právního posouzení důsledků jednání T. V. s odkazem na usnesení ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 796/2007 (správně „2017“), nenahrazují vymezení přípustnosti dovolání tak, jak požaduje ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 7. 2026
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu