Plný text
33 Cdo 2197/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce A. B., zastoupeného Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované KLM Royal Dutch Airlines, veřejné společnosti s ručením omezeným, se sídlem v [adresa] zastoupené Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, o 191.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 84/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, č.j. 23 Co 298/2011-58, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil rozsudek obvodního soudu ze dne 20. 1. 2011, č.j. 31 C 84/2010-36, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolacímu přezkumu předestřenou otázku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy dovolací soud již v minulosti řešil a dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004).
Uvedenou otázkou se zabýval i Ústavní soud, který – odkazuje mimo jiné na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu – v nálezu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, uzavřel, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace (např. v poměru mezi nejbližšími příbuznými), že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.
Odvolací soud v souladu s touto judikaturou postupoval, zohlednil-li zejména časový odstup, se kterým žalobce – jenž sice vynaložil značné úsilí ve snaze domoci se náhrady škody korespondencí s různými subjekty – uplatnil svůj nárok u soudu, a to až dva a půl roku poté, co uplynula dvouletá promlčecí doba. Téměř dva roky po uplynutí promlčecí doby podal žalobce žalobu proti organizační složce žalované, ovšem řízení bylo zastaveno pro nedostatek její procesní způsobilosti. Nejvyšší soud k tomu dodává, že sám dovolatel v podání z 29. 9. 2010 tvrdil, že již 2. 12. 2005 ho dopravce Martinair s podanou stížností odkázal na žalovanou, přičemž v tomtéž podání uvedl, že se v problematice odškodnění cestujících v letecké dopravě orientuje, neboť cestuje velmi často a je aktivní ve vymáhání svých práv jako cestujícího.
Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť její vyjádření k dovolání nevystihuje důvod, pro který bylo shledáno nepřípustným.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu