Plný text
33 Cdo 2214/2026-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Simonou Matuškovou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti žalovanému J. A., zastoupenému Mgr. Bc. Pavlem Kroupou, advokátem, se sídlem [adresa] o zaplacení 243 667,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 336/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2026, č. j. 8 Co 1513/2025-327, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 797,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Simony Matuškové.
O d ů v o d n ě n í : (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 7. 2025, č. j. 25 C 336/2023-279, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 140 000 Kč s příslušenstvím a částku 103 667,94 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním práva, a dále rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 2. 2026, č. j. 8 Co 1513/2025-327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu:
Žalovaný, fyzická osoba podnikající, identifikační číslo osoby [IČO], podnikající v oboru opravy silničních vozidel, klempířství a oprava karosérií (jakožto zhotovitel) a žalobce (jakožto objednatel) uzavřeli dvě ústní smlouvy o dílo. První v říjnu 2021, jejímž předmětem byl požadavek žalobce na opravu svíček motoru, a následně druhou v lednu 2022, jejímž předmětem byl požadavek žalobce na opravu hlavy motoru (z důvodu nadměrné spotřeby oleje), vše na vozidle tov. zn. CHEVROLET CAPTIVA, RZ [registrační značka], ve vlastnictví žalobce (dále jen „vozidlo“). Ohledně první opravy byl vystaven zakázkový list dne 10. 10. 2021. Ve vztahu k druhé opravě byl vystaven zakázkový list dne 1. 1. 2022. Žalovaný před druhou opravou ujistil žalobce, že provede-li se žalovaným doporučená generální oprava motoru, bude vozidlo schopno ujet ještě jednou tolik kilometrů, co již má najeto. Po provedení druhé opravy bylo vozidlo pojízdné, přičemž v období od března 2022 do srpna 2022 ujelo 4 000 km. Následně se vozidlo dne 19. 8. 2022 při cestě na rodinnou dovolenou stalo v Rakousku nepojízdným a muselo být odtaženo zpět do České republiky do opravny žalovaného. Žalobce u žalovaného osobně uplatnil reklamaci bez zbytečného odkladu, a to ihned po návratu z dovolené dne 28. 8. 2022 a následně hned na to dne 30. 8. 2022, kdy měl žalovaný vozidlo ve své dílně k posouzení vad. Žalovaný samostatně provedl demontáž a rozebral motor, aniž by průběh demontáže jakkoliv zdokumentoval a opakovaně odmítl reklamaci žalobce uznat. K žádosti žalobce pověřený znalec J. S. ve vypracovaném posudku učinil závěr, že zjištěné poškození motoru nebylo v daném případě způsobeno ani nesprávným užíváním ani nesprávnou obsluhou vozidla, nebylo způsobeno ani běžným provozem nebo zásahem či vlivem řidiče; příčina poškození motoru je v přímé souvislosti s posledními provedenými opravami motoru vozidla. V dodatku k posudku znalec vyloučil žalovaným předestřené další možné příčiny poškození motoru vozidla a uvedl, že v posudku byl obsažen a zdůvodněn jediný možný znalecký závěr, a to, že příčinou poškození motoru byly v daném případě montážní úkony žalovaného. Následně byl ve věci vyhotoven posudek znalcem S. B., který dospěl k závěru, že příčinou poškození motoru mohla být závada na hydraulickém zvedáku – hydrostavu ventilu, který se začal přidírat v hlavě válců a vratná pružina nedokázala ventil vracet do původní nestlačené polohy. Dle jeho názoru byl provedeným znaleckým experimentem vyvrácen závěr znalce S., že jedinou a možnou příčinou byla chybná montáž.
4. Odvolací soud nejprve uvedl, že je ve věci nesporné, že žalobce nechal u žalovaného na základě ústní smlouvy o dílo provést dvě opravy motoru vozidla. Nesporná je i skutečnost, že vozidlo při cestě na dovolenou dne 19. 8. 2022, tedy pět měsíců od převzetí vozidla po druhé opravě, za hranicemi Rakouska samovolně „vypnulo“ a již se jej nepodařilo nastartovat. Od druhé opravy ujelo vozidlo cca 4 000 km a muselo být jako nepojízdné odtaženo zpět. Dále vyšel odvolací soud ze závěru, že žalobce v uvedeném vztahu vystupoval jako spotřebitel a žalovaný jako podnikatel, tedy profesionál poskytující služby v oboru opravy motorových vozidel. Odvolací soud uvedl, že předmětem jeho posouzení je otázka existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného v podobě jím provedené druhé opravy a vznikem fatálního poškození motoru daného vozidla. Uvedenou otázku považoval za výhradně odbornou, a proto při jejím posouzení vycházel ze znaleckých posudků včetně písemných a ústních doplnění a ze vzájemné konfrontace znalců. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který se nespokojil s částečně odlišnými písemnými znaleckými posudky a přistoupil k výslechu obou znalců, a to v podobě jejich konfrontace, a teprve na podkladě takto provedeného dokazování pečlivě hodnotil posudkové závěry (písemné a ústní) obou znalců, přičemž řádně objasnil, v čem se posudky shodují a v čem se liší, a přesvědčivě sdělil, kterým závěrům a proč uvěřil. Odvolací soud zdůraznil skutečnosti vyplývající ze znaleckých posudků, kdy znalci shodně uváděli, že k poškození motoru došlo následkem propadnutí výfukového ventilu, který propadl kvůli vypadnutí klínku. Klínky nesly znaky opotřebení a bylo prokázáno, že nebyly při zkoumané opravě vyměněné, ač to s ohledem na jejich stav bylo žádoucí. Uvedený závěr nesporoval žádný ze znalců. Přitom není podstatné, zda výměnu uvedených dílů žalobce požadoval, protože to byl žalovaný jako odborník, který rozhodoval o tom, které díly jsou v dobrém stavu, a které je potřeba vyměnit. Znalcem B. uváděná možná příčina poškození motoru (přidření hydrostavů) byla přitom vyloučena nejenom znalcem S., ale i žalovaným, který jednak uváděl, že tlak oleje byl v pořádku a jednak ani on při rozebrání motoru neshledal znaky zadření. S ohledem na uvedené se tak jako logický a technicky přijatelný jeví závěr, že k propadnutí ventilu mohlo dojít pouze, pokud došlo k vypadnutí klínku, teprve poté se mohl vysunout ventil a mohlo dojít ke zjištěnému poškození motoru. Znalec B. ve své výpovědi uvedený sled událostí jako příčinu daného poškození motoru nedokázal vyvrátit a ani nenabídl technicky přijatelné řešení sporné otázky. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že výhradně v důsledku žalovaným vadně provedené opravy vozidla došlo k destrukci motoru vozidla po pěti měsících od druhé opravy motoru provedené žalovaným, kdy závada byla natolik závažná, že se vozidlo stalo nepojízdným a pro žalobce ekonomicky neopravitelným. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že soud prvního stupně odpovědnost žalovaného nezaložil pouze na znaleckých závěrech, ale vycházel i z písemných vyjádření, svědeckých výpovědí zaměstnanců autorizovaného servisu, přihlížel i k výpovědím svědků a vzal na zřetel i odborná vyjádření specializovaného opravce. S ohledem na uvedené i odvolací soud považoval návrh žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku nadbytečným, resp. uvedl, že se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz, jehož neprovedení by žalovanému zabránilo kvalifikovaně se bránit žalobnímu nároku.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, a otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Žalovaný v dovolání formuluje dvě právní otázky:
1) Zda a v jakém rozsahu lze na smlouvu o dílo, resp. na posouzení odpovědnosti zhotovitele za vady díla podle § 2615 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen jako „o. z.“), aplikovat vyvratitelnou domněnku (fikci) upravenou v § 2161 odst. 2 o. z., která je součástí zvláštních ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli (v rozhodné době „v obchodě“) a která se dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nestala předmětem výslovného řešení.
2) Za jakých podmínek je soud povinen nechat zpracovat revizní znalecký posudek, jestliže si závěry dvou v řízení předložených znaleckých posudků vzájemně odporují a tento rozpor není odstraněn ani výslechem a konfrontací znalců – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 432/2024.
K otázce 1) dovolatel prosazuje, že soud prvního stupně i odvolací soud založily svůj závěr o odpovědnosti dovolatele za škodu podle § 2951 odst. 1 o. z. na zjištění, že vozidlo bylo vadné již v okamžiku jeho předání, přičemž vycházely z vyvratitelné domněnky obsažené v § 2161 odst. 2 o. z. Uvádí, že zákonodárce neměl v úmyslu rozšířit fikci (domněnku) obsaženou v § 2161 o. z. i na vady věci zhotovené na základě smlouvy o dílo. Jestliže by tomu tak bylo, pak by nepochybně takové ustanovení do úpravy smlouvy o dílo výslovně doplnil, anebo by v § 2615 o. z. uvedl, že se ustanovení § 2161 o. z. na smlouvu o dílo použije obdobně. Má za to, že závěry znaleckých posudků se vztahovaly toliko k mechanismu a příčině destrukce motoru zjištěné až po havárii vozidla dne 19. 8. 2022, nikoli k prokázání konkrétního technického stavu vozidla. Nebylo-li na základě provedených důkazů prokázáno, že se vada na vozidle vyskytovala v okamžiku jeho vrácení žalobci dne 24. 3. 2022, nemělo být žalobě vyhověno a žaloba měla být v celém rozsahu zamítnuta.
K otázce 2) dovolatel uvádí, že se odvolací soud odchýlil od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 432/2024, podle kterého platí, že existují-li v řízení dva znalecké posudky s protichůdnými odbornými závěry a tento rozpor nelze odstranit ani výslechem znalců, je soud povinen zadat zpracování revizního znaleckého posudku dalšímu znalci. Namísto předestřeného postupu odvolací soud zamítl vypracování revizního znaleckého posudku s odůvodněním, že i kdyby byla potvrzena teze znalce B., na závěru o odpovědnosti dovolatele by to nemohlo nic změnit.
7. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Součástí podaného dovolání je i návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně.
9. Žalobce navrhl dovolání zamítnout, případně odmítnout.
10. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
12. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
13. Dovolání není přípustné.
14. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
15. První dovolatelem formulovaná právní otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolatel vychází z nesprávného předpokladu, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že vozidlo bylo vadné v okamžiku jeho vrácení žalobci po opravě a že tedy vyšel z domněnky obsažené v § 2161 odst. 2 o. z. Odvolací soud sice v bodě 21 napadeného rozhodnutí uvedl odkaz (mimo jiné) na § 2161 o. z., nicméně z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že závěr o odpovědnosti za fatální poškození vozidla nezaložil na domněnce vyplývající z dotyčného ustanovení, nýbrž vyšel ze zjištění vzešlého z provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že příčinou destrukce motoru vozidla byla žalovaným vadně provedená oprava. Rozsudek odvolacího soudu z aplikace domněnky podle § 216 odst. 2 o. z. nevychází, pročež na dovolatelem předestřené otázce první napadený rozsudek nezávisí, tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání v intencích § 237 o. s. ř.
16. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá druhá otázka týkající se podmínek pro vypracování revizního posudku spojená s argumentací, že odvolací soud tím, že nenechal vypracovat revizní znalecký posudek, se odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 432/2024. Odvolací soud se od závěrů uvedených v žalovaným odkazovaném rozhodnutí neodchýlil, ale otázku dokazování revizním znaleckým posudkem řešil v souladu s ním a s ustálenou rozhodovací praxí, podle níž má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nebo ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). V posuzované věci soud prvního stupně vyslechl oba znalce formou konfrontace, a teprve na podkladě takto provedeného dokazování a s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům pečlivě vyhodnotil posudkové závěry (písemné a ústní) obou znalců, přičemž řádně objasnil, v čem se posudky shodují a v čem se liší, a přesvědčivě odůvodnil, který z učiněných závěrů a z jakých důvodů vzal za podklad svého rozhodnutí, a z jakých důvodů nevyšel z posudku druhého znalce. Vyznělo-li hodnocení soudem prvního stupně přesvědčivě, pročež odvolací soud aproboval neprovedení revizního znaleckého posudku, od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se neodchýlil.
17. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1995/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2268/2022).
18. Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu též v rozsahu jeho nákladového výroku, proti němuž dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
19. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
20. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Výše náhrady odpovídá součtu mimosmluvní odměny advokáta žalobce za vyjádření k dovolání ve výši 9 300 Kč [§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], paušální náhrady hotových výdajů spojených s tímto úkonem právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky 2 047,50 Kč připadající na 21% daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalovaného je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, která je plátcem této daně [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem částku 11 797,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 10. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu