Plný text
33 Cdo 228/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované AUTO HÉGR, a. s. se sídlem [adresa] a, identifikační číslo: [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 934.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 312/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. října 2013, č. j. 69 Co 175/2013-212, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. února 2013, č. j. 20 C 312/2011-135, zamítl žalobu o zaplacení částky 700.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 1. 2009 do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 233.500,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. 69 Co 175/2013-212, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku I. jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 700.500,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tedy postrádá náležitost dovolání vyžadovanou § 241a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná přitom tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas, tj. ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila.
Nad rámec uvedeného je nutné konstatovat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaná podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnila způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Právní posouzení věci totiž zpochybňuje na základě odlišné verze skutkového stavu věci, než z jaké vyšel při rozhodování odvolací soud. Přehlíží, že skutkové zjištění, které bylo podkladem pro posouzení věci odvolacím soudem, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu