Plný text
33 Cdo 2328/2024-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové v právní věci žalobce Z. V., proti žalované Moravské zemské knihovně v Brně, státní příspěvkové organizaci, se sídlem [adresa] a, identifikační číslo [IČO], o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 144/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2024 č. j. 17 Co 16/2024-294, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 2. 2024, č. j. 17 Co 16/2024-294, potvrdil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 12. 2023, č. j. 12 C 144/2019-284, kterým tento soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím i proti rozhodnutím o žádosti o ustanovení zástupce, je dovolání žalobce objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k nepřípustnosti dovolání podle § 238 o. s. ř. není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro postup soudu k odstranění tohoto nedostatku ani pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně; poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. [srov. § 4 odst. 1 písm. i), ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“]. V souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (viz č. l. 309 spisu) dovolací soud pro úplnost dodává, že s ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb.).
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu