Plný text
33 Cdo 2493/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně GTS Czech s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti VIDEOBOARD GS Česká republika s.r.o. v likvidaci, se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené likvidátorem Janem Jezberou, se sídlem [adresa] o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 100/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2012, č. j. 24 Co 130/2012-46, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2011, č. j. 8 C 100/2011-24, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 128 212/2010-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 1. 9. 2010, č. j. 47 931/2010-631/FrA, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 8. 3. 2011, č. j. 47 931/2010-631/FrA, rozhodnutím ukládajícím žalované (správně účastnici) zaplatit žalobkyni 3.767.590,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výhradně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobkyně zpochybnila posouzení otázky neplatnosti části smluvního ujednání týkající se podmíněnosti nároku na smluvní pokutu odstoupením od smlouvy a porušením smluvní povinnosti druhou stranou.
Podle skutkových zjištění uzavřel právní předchůdce žalobkyně se společností VIDEOBOARD GS Česká republika s.r.o. v likvidaci dne 14. 4. 2009 smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž přílohou byly všeobecné obchodní podmínky. Právní vztah založený smlouvou vypověděla žalobkyně z důvodu nezaplacení ceny služby a následně vyúčtovala účastnici jednorázovou částku ve výši 3.767.590,- Kč za nedodržení minimální doby užívání služeb elektronických komunikací. Vznik nároku žalobkyně na uvedenou částku byl podmíněn tím, že smluvní vztah s účastnicí ukončí před uplynutím sjednané doby.
Soudní praxe je zcela jednotná v posouzení povinnosti zaplatit smluvní pokutu vázanou nejen na porušení smluvní povinnosti jednou stranou, ale i na následné odstoupení od smlouvy stranou druhou, jako ujednání odporující ustanovení § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). V tomto případě je totiž smluvní pokutou sankciován v podstatě výkon práva odstoupení od smlouvy, přičemž takovéto ujednání je třeba považovat za absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, ze dne 30.11.2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 234/2010, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010). Není přitom rozhodující, že odstoupení od smlouvy bylo vyvoláno porušením povinností druhou smluvní stranou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3455/2009, a ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2011, sp. zn. 28 Cdo 2720/2011, není případný (v této věci porušení smluvní povinnosti založilo právo druhé strany na zaplacení smluvní pokuty a nezávisle na tomto ujednání mohla tato strana i odstoupit od smlouvy).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávný výklad smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (že jednorázová částka /storno/ za nedodržení minimální doby užívání specifikovaných služeb představuje souhrn měsíčních plateb, které byla uživatelka veřejně dostupné služby elektronických komunikací povinna zaplatit bez ohledu na to, zda smluvenou dobu dodržela či nikoliv, a že vůlí stran bylo vázat právo na žalovanou částku na porušení smluvní povinnosti uživatelky), jedná se o námitky, které vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nevýznamné (skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit), takže i právní závěry, které z nich dovolatelka – bez ohledu na to, zda správně – dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. (účastnici v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu