33 Cdo 2549/2023

Plný text

33 Cdo 2549/2023-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce S. M., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupeného JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované STINTER CZ s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem [adresa] o 139.990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 216/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 70 Co 134/2023-183, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Krejzy, advokáta.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2022, č. j. 14 C 216/2019-158, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované zaplatit žalobci 139.990 Kč s 9,75 % úroky z prodlení od 3. 4. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 101.891,77 Kč; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 17.013 Kč. Po právní stránce dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a montáž výkladců kavárny a zařízení recepce hotelu (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020, dále jen „o. z.“). Žalobce (zhotovitel) dílo dokončil a žalovaná (objednatelka) je bez výhrad převzala (§ 2604, § 2605 o. z.). I kdyby bylo zjištěno, že dílo bylo vadné, neměla by žalovaná práva z vadného plnění, neboť neoznámila objednateli vady díla včas (§ 2618 o. z.). Před podáním žaloby (8. 10. 2019) vady nenamítala a až ve vyjádření z 10. 2. 2020 vznesla – bez bližší specifikace konkrétních závad – námitku nekvalitního provedení díla.

Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Žalovaná dne 28. 1. 2019 objednala u žalobce výměnu výkladců (oken) v kavárně LD TOSCA v Karlových Varech. Šlo o subdodávku na stavební akci příspěvkové organizace Zařízení služeb pro MV (investora) zahrnující rekonstrukci recepce a výkladců, vybudování nových sociálních zařízení, položení obkladů, podlah, dlažeb, koberců a podhledů v hotelu LD TOSCA Karlovy Vary. Žalobce (zhotovitel) dodal a zabudoval výkladce ze speciálních třívrstvých skel. Cenu strany sjednaly ve výši 258.000 Kč a konkrétní termín provedení nebyl stanoven (požadavek zněl „co nejdříve“). Žalovaná (objednatelka) zaplatila zálohu ve výši 155.000 Kč. Během prací na výkladcích byla na základě požadavků žalované za účasti vedení hotelu LD TOSCA objednávka ústně rozšířena o dodávku a montáž zařízení recepce v ceně 36.990 Kč bez daně z přidané hodnoty. Dílo žalobce dokončil 15. 3. 2019, kdy osoba pověřená žalovanou neshledala vady či nedodělky. K předání a převzetí celkového díla – včetně té části, kterou dodal a zhotovil žalobce – mezi žalovanou a investorem došlo 29. 3. 2019. Podle protokolu bylo dílo provedeno v souladu se zadáním a standardy investora a nevykazovalo žádné vady nebo nedodělky. Fakturami č. 10/3/2019 a č. 9/3/2019 z 18. 3. 2019, splatnými 2. 4. 2019, žalobce vyúčtoval doplatky za provedené práce ve výši 103.000 Kč, resp. 36.990 Kč. Žalovaná vyúčtovanou cenu neuhradila.

Námitka žalované, že nebyla soudy podle § 118a odst. 1 a 3 (§ 213b) o. s. ř. poučena a vyzvána, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobci vytkla vady díla, čímž se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přípustnost dovolání není s to založit. Dovolatelka přehlíží, že odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož ve dnech dokončení a předání – 15. 3. a 29. 3. 2019 – dílo nebylo vadné. Pouze nad rámec rationes decidendi odvolací soud uvedl, že by žalovaná neměla právo z vadného plnění ani tehdy, bylo-li by zjištěno, že dílo ke dni jeho předání vykazovalo vady. Z toho rovněž vyplývá nepřiléhavost odkazu na rozsudek ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1357/2016, jehož právní závěr – podmínka řádného ukončení díla není splněna, pokud je dílo vadné, a to i když je objednatel převzal – Nejvyšší soud vystavěl na absentujícím zjištění toho, zda dílo bylo bezvadné či zda vykazovalo ke dni předání objednateli vady.

Prosazuje-li žalovaná v dovolání, že žalobce dílo nedokončil a nepředal, že dílo trpělo vadami, které bránily v jeho užívání, nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhají. Vychází-li proto kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi. Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaná nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala jeho přípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 5. 2024

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Plný text

33 Cdo 2549/2023-204

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce S. M., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupeného JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované STINTER CZ s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO]), zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem [adresa] o 139.990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 216/2019, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 70 Co 134/2023-183, t a k t o:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 70 Co 134/2023-183, se zamítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2022, č. j. 14 C 216/2019-158, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované zaplatit žalobci 139.990 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 101.891,77 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ten odůvodnila závažnou újmou, jež by jí – s ohledem na značné problémy ve stavebnictví, tj. v oboru její činnosti (velký nárust cen materiálů a celkový růst inflace) – hrozila zaplacením vysoké částky na základě případného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);

2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,

5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).

Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2023

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu