Plný text
33 Cdo 2673/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce města Frenštát pod Radhoštěm se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) Ing. I. Z., a 2) R. Z., zastoupeným JUDr. Tomášem Panáčkem, advokátem se sídlem ve Fulneku, Požární 643, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 105/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2012, č. j. 57 Co 597/2012-76, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.087,60 Kč k rukám JUDr. Tomáše Panáčka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. dubna 2012, č. j. 12 C 105/2011-52, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovoláním zpochybněnou právní otázku platnosti sjednané smluvní pokuty starostou obce v situaci, kdy o použití tohoto zajišťovacího institutu v kupní smlouvě nerozhodl příslušný orgán obce, vyřešil odvolací soud v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Ten totiž v rozsudku ze dne 24. července 2009, sp. zn. 23 Cdo 3826/2007, publikovaném pod č. 33/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, podle něhož „sjednání smluvní pokuty ve smlouvě o dílo starostou bez souhlasu zastupitelstva obce, které si vyhradilo schválení této smlouvy včetně jejích změn, je neplatným právním úkonem.“ Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 6. června 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, sjednání smluvní pokuty není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, přičemž na tomto místě Nejvyšší soud dodal, že „pokud kolektivní orgán obce rozhodl o udělení souhlasu k uzavření určité smlouvy a tím vytvořil vůli obce v zásadních bodech, může jiný orgán obce jednat pouze v rámci tohoto rozhodnutí. Za takové jednání však nelze považovat sjednání předmětné smluvní pokuty. Starosta tak podepsáním dodatku ke smlouvě o dílo obsahujícího dohodu o předmětné smluvní pokutě podle skutkového zjištění odvolacího soudu překročil rámec stanovený rozhodnutím zastupitelstva obce pro jednání s dodavatelem díla.“ Závěry uvedeného rozhodnutí nejsou v rozporu s dovolatelem citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2003, sp. zn. 21 Cdo 224/2002, ze dne 14. června 2006, sp. zn. 30 Cdo 3130/2005, ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 2075/2009, ani nálezy Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000, a ze dne 6. dubna 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, přičemž není rozumného důvodu závěry R 33/2010 nevztáhnout i na smluvní pokutu sjednanou starostou obce v kupní smlouvě.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 20.960,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2x300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 4.527,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Václav Duda předseda senátu