Usnesení ze dne 26. 3. 2019
Plný text
33 Cdo 2731/2018-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce M. Š., bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Širokým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované H. C., bytem XY, zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem [adresa] o 3.175.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 164/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2018, č.j. 24 Co 61/2018-349, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.797 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Barbory Kubinové, advokátky.
Odůvodnění
Krajský soud v záhlaví uvedeném rozhodnutí potvrdil rozsudek ze dne 11. 12. 2017, č.j. 8 C 164/2016-312, kterým Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 3.175.750 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 377.570,20 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že žalovaná udělila písemnou plnou moc M. P. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, a že dodatečně bez zbytečného odkladu takové právní jednání bez plné moci schválila (§ 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Neprojevila-li zákonem předvídaným způsobem vůli právně jednat (§ 34, § 35 odst. 1, § 44 odst. 1, § 46 a § 524 odst. 1 obč. zák.), vyšel z toho, že smlouvu o postoupení pohledávky ze 17. 8. 2006 neuzavřela žalovaná, ale M. P.. Ztotožnil se i se – pro vyřešení sporu nadbytečným – závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti uvedené postupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.).
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“). Dovolání nevymezuje, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Povinností dovolatele tedy je uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobce k přípustnosti dovolání uvedl, že „… se jedná o rozhodnutí závislé na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, přičemž dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak.“ Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani se zřetelem k celkovému obsahu podání.
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak,“ jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které obstálo i v ústavní rovině /usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13/).
Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze 17. 8. 2006 z hlediska souladu s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.), jestliže žalovanou jednání M. P. nezavazuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Usnesení ze dne 28. 8. 2018
Plný text
33 Cdo 2731/2018-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Širokým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované H. C., zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem [adresa] o 3 175 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 164/2016, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2018, č.j. 24 Co 61/2018-349, t a k t o:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2018, č.j. 24 Co 61/2018-349, se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 11. 12. 2017, č.j. 8 C 164/2016-312, kterým Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 175 750 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 377 570,20 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (žalobci uložil zaplatit žalované 25 797 Kč).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož součástí byl návrh na odklad vykonatelnosti. Žalobce tvrdil, že výkonem rozhodnutí by mu hrozila (s ohledem na nezanedbatelnou výši doposud vzniklých nákladů řízení) závažná újma, kterou by následně – při pozitivním rozhodnutí dovolacího soudu – bylo nutné zpětně kompenzovat.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 3/. Z obsahu dovolání se reálná hrozba závažné újmy žalobce, k níž by mělo dojít zaplacením náhrady nákladů řízení, nepodává. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu jeho majetku a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatel neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, a jeho majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu nevyplývají ani z obsahu spisu.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Pavel Krbek