Usnesení ze dne 20. 1. 2021
Plný text
33 Cdo 2923/2020-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. D., bytem XY, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalované Y. T., bytem XY, zastoupené Mgr. Janou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem [adresa] o 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 37/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 12 Co 383/2019-310, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 8. 2019, č. j. 51 C 37/2011-256, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 219.622,52 Kč a žalobci uložil zaplatit státu na nákladech řízení 423,50 Kč.
Rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 12 Co 383/2019-310, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 17.408,74 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale až předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, jímž žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, a vyšel z toho, že žalobce (věřitel) uzavřel s žalovanou 28. 12. 2006 písemnou smlouvu o půjčce 170.000 Kč. Předmět půjčky žalobce žalované nepředal.
Žalobce v dovolání namítá, že listinné důkazy provedené soudem prvního stupně odvolací soud ve svém hodnocení pominul a že jeho zjištění nemá oporu v provedeném dokazování. Hodnocení důkazů způsobem, který žalobce předkládá v dovolání, vede ke skutkovému závěru opačnému, tedy k tomu, že peněžní prostředky (předmět půjčky) žalované byly přenechány. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nelze zpochybnit způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů, § 132, § 211 o.s.ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř., se v posuzovaném případě nejedná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Neuvedl-li žalobce žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Usnesení ze dne 11. 3. 2021
Plný text
33 Cdo 2923/2020-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce L. D., bytem XY, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalované Y. T., bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Kluckým, advokátem se sídlem v Benešově, Pražského povstání 1985, o 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 37/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 12 Co 383/2019-310, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 33 Cdo 2923/2020-331, se v záhlaví opravuje tak, že zástupcem žalované je advokát Mgr. Lukáš Klucký, se sídlem v Benešově, Pražského povstání 1985.
Odůvodnění
V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 33 Cdo 2923/2020-331, byla v důsledku zjevné nesprávnosti uvedena jako právní zástupkyně žalované její předchozí zástupkyně Mgr. Jana Štěpánková, která žalovanou již nezastupovala. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (za použití § 167, § 243b stejného zákona) a usnesení opravil uvedením správného zástupce žalované.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu