Plný text
33 Cdo 2938/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobců a) F. N. a b) I. N., zastoupených Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované FATO a. s. člen holdingu FATO, se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem [adresa] o 298.075,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 190/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2013, č. j. 21 Co 333/2012-564, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.858,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci podali dovolání (hodnoceno podle jeho obsahu) proti části výroku rozsudku ze dne 6. května 2013, č. j. 21 Co 333/2012-564, jíž Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. prosince 2011, č. j. 16 C 190/2001-486, tak, že žalobu v rozsahu částky 298.075,- Kč zamítl. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí spočívá na zodpovězení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od obvyklé soudní praxe, neboť v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010, a ze dne 27. října 2010, sp. zn. 22 Cdo 57/2009, nezopakoval dokazování listinami - technickou zprávou L. T. a kolaudačním rozhodnutím ze dne 17. 7. 1998. Tato otázka procesního práva ovšem nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující; pro přiznání práva na slevu z ceny koupě považoval totiž odvolací soud za rozhodující skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že si žalobci vymínili (v rámci předsmluvního či smluvního vyjednávání), že stavba rodinného domu musí být zhotovena z cihel.
Námitkami, že je žalovaná ujistila, že prodávaný dům byl postaven z cihel, že odvolací soud měl zohlednit výpověď svědka Ing. H. s přihlédnutím k tomu, co uvedl před soudem prvního stupně, že nepřihlédl k blíže specifikovaným listinám, jakož i to, že předmětný dům měl být podle projektové dokumentace a kolaudačního rozhodnutí cihlový, neuplatnili žalobci jediný možný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.; zpochybňují totiž správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Shora uvedený postulát nesplňuje ta část dovolání žalobců, v níž se - se zřetelem k okolnostem sporu, jeho složitosti a délce řízení - domáhají, aby žalované z důvodů zvláštního zřetele hodných nebyly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.500,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.058,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).