Plný text
33 Cdo 307/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Československé obce legionářské, o. s. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované STRAIMAR group, s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem [adresa] o 1.260.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 3/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2014, č. j. 39 Co 392/2014-109, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení o zaplacení částky 1.260.450,- Kč podala žalovaná odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2012, č. j. 27 C 3/2011-35, a zároveň podáním ze dne 12. 5. 2014 požádala o osvobození od soudního poplatku z odvolání.
Usnesením ze dne 23. 6. 2014, č. j. 27 C 3/2011-89, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Městský soud v Praze výrokem I. usnesení ze dne 15. 9. 2014, č. j. 39 Co 392/2014-109, „změnil“ rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku z odvolání. Dovodil, že se zřetelem ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a okolnostem, známým mu z vlastní rozhodovací činnosti (jeho sp. zn. 39 Co 260/2014), že žalovaná je schopna zaplatit soudní poplatek ve výši 63.020,- Kč, neboť je vlastníkem nemovitosti značné hodnoty (hotel Ankora), že v roce 2013 dosáhla podle podnikové knihy obratu 21.938.736,82 Kč a obratu pokladny ve výši 7.040.813,- Kč, nemůže ji úhrada soudního poplatku z odvolání „zásadním“ způsobem existenčně ohrozit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné, neboť otázka „výkladu a účelu institutu přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o. s. ř. (...), kdy zaplacení soudního poplatku (...) neumožňuje (její) nepříznivá finanční situace“, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena; odvolací soud se taktéž odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho usnesením ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, podle které je-li „z celkových poměrů žadatele zjištěna existence jeho objektivní nemožnosti splnit poplatkovou povinnost s ohledem na výši soudního poplatku, pak nelze tomuto žadateli – podnikateli – takové osvobození odepřít proto, že jeho objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem jeho podnikatelské činnosti“. Dovolatelka prosazuje závěr, že prokázala svoji neschopnost zaplatit vyměřený soudní poplatek.
Přípustnost dovolání řešení těchto otázek nezakládá, neboť jejich řešení dovolatelka zpochybňuje procesně neregulérním způsobem, tj. námitkami skutkové povahy; na rozdíl od odvolacího soudu prosazuje (skutkový) závěr, že není schopna soudní poplatek z odvolání zaplatit.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Václav Duda předseda senátu