Plný text
33 Cdo 3085/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně L. V., zastoupené JUDr. Lenkou Královou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou se sídlem Vestec, K Jahodárně 173, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o zaplacení 58.500 Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 30/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 27 Co 530/2016-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 20. 6. 2016, č. j. 10 C 30/2016-132, zamítl žalobu o určení vlastnického práva žalobkyně k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. st. 756 o výměře 389 m2, jehož součástí je stavba čp. [č.p.], a pozemku parc. č. [parcela] o výměře 417 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, pro obec a katastrální území P. na LV č. [LV], podílu ve výši id. 518/800 pozemku par. č. 757/3 o výměře 401 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, pro obec a katastrální území P. na LV č. [LV], podílu ve výši id. 118/200 pozemku par. č. 1200 (parcela zjednodušené evidence) o výměře 25.678 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, pro obec a katastrální území P. na LV č. [LV], a podílu ve výši id. 118/400 pozemku par. č. 1201 (parcela zjednodušené evidence) o výměře 21.978 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, pro obec a katastrální území P. na LV č. [LV] (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 58.500 Kč (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků řízení a státu a o poplatkové povinnosti (výroky III., IV. a V.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, č. j. 27 Co 530/2016-178, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích III., IV. a V. (výroky I. až III.), potvrdil jej ve výrocích I. a II. (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V.).
Výroky I. a IV. rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež žalovaná navrhla pro nepřípustnost odmítnout.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
V dané věci se žalobkyně k otázce přípustnosti dovolání vymezuje pouze tak, že je považuje za přípustné z důvodu, že „dovolacím soudem bude vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Přehlíží, že spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. znovu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají.
Podání žalobkyně tak trpí vadou, kterou včas, tj. ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat; dovolacímu soudu nezbylo, než její dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobkyně, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť uvedené vyjádření nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu