Plný text
33 Cdo 312/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. R. zastoupeného Mgr. Janem Křivonožkou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Hypoteční bance, a.s., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejších účastnic na straně žalované 1) IT credit, s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), a 2) QI investiční společnosti, a.s., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupených JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 245/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, č.j. 70 Co 253/2016-392, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit první vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.783 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Macha, advokáta.
IV. Žalobce je povinen zaplatit druhé vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.783 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Macha, advokáta.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 18. 5. 2016, č.j. 42 C 245/2013-297, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení, že „smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi Hypoteční bankou, a.s., IČ: [IČO], se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] ze dne 13. 12. 2012, je pro zásadní nedodržení zákonem určených náležitostí a svou právní neurčitost neplatná,“ a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobci nesvědčí v této věci ani aktivní legitimace, ani naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Námitky žalobce uvedené v dovolání, ve kterých polemizuje s otázkou své aktivní legitimace ve sporu, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Pokud dovolatel tvrdí, že došlo ke zhoršení jeho postavení z důvodu, že žalovaná – poskytovatelka bankovních služeb – postoupila pohledávku nebankovní instituci a nesplnila přitom dostatečně svoji informační povinnost ohledně předmětného postoupení, směřují tyto výhrady proti skutkovému zjištění. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Namítá-li dovolatel neplatnost postupní smlouvy, kterou uzavřely vedlejší účastnice, nejedná se o otázku, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil.
Nad rámce uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky lze řešit pouze ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Jedinou výjimku, kdy by dlužník mohl zasáhnout do právního vztahu založeného postoupením pohledávky, představuje § 525 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, a ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011). Předpoklad tohoto ustanovení však v dané věci naplněn nebyl.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobce sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, ve vztahu k nim však žádnou relevantní argumentaci – natož tu, která by vymezovala přípustnost dovolání – nevznesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou vedlejší účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 23. 8. 2017 JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu