Plný text
33 Cdo 3242/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce A. L., zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Loterie Korunka a. s. se sídlem ve [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. V. J., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 44.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 109 C 103/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2013, č. j. 8 Co 87/2013-172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.872,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. V. J., Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) podal dovolání proti rozsudku ze dne 28. května 2013, č. j. 8 Co 87/2013-172, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. listopadu 2012, č. j. 109 C 103/2010-129, zamítající žalobu o zaplacení částky 44.810,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce v dovolání sice líčí důvody, jejichž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, avšak obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) k otázce přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) uvádí jen to, že „napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla“, aniž by takovou konkrétní otázku hmotného práva formuloval; požadavek na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nenaplňuje pouhá polemika s důvody, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1, věty první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Václav Duda předseda senátu