Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 33 Cdo 3447/2024 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3447/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3447.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3447/2024-763 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce V. G., zastoupeného Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalovanému I. P., zastoupenému JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, o zaplacení 2.300.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 66/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 27 Co 87/2024-721, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 27 Co 87/2024-721, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (soudu prvního stupně) ze dne 31. 1. 2024, č. j. 9 C 66/2019-682, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 2.300.000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost dovozoval ze znění § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávných skutkových zjištění. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“ Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Žalovaný předně v dovolání vyšel z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, když jeho přípustnost vztahoval k ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podával je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 proto vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v § 237 o. s. ř., nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné, jak to vyžaduje § 241a odst. 2 o. s. ř. a neuvedl ani žádný způsobilý důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné s vysvětlením, v čem tato nesprávnost spočívá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Protože žalovaný nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). K důvodům dovolání sluší se poznamenat, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalovaným uváděné námitky kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení. K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nemůže založit ani tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, neboť přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 není od 1. 1. 2013 na tomto kritériu postavena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), a ani tvrzení o procesních pochybeních daného řízení. Dovolání není dalším v řadě opravných prostředků, nýbrž jde o opravný prostředek mimořádný, jímž se napadá pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, a i proto na ně (na jeho formální i obsahovou kvalitu) občanský soudní řád klade podstatně vyšší nároky než na odvolání. V části, ve které směřuje dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 11. 2025 JUDr. Václav Duda předseda senátu