Plný text
33 Cdo 3505/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně E. K., zastoupené Mgr. Alešem Mědílkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) P. G., a 2) Ing. I. G., zastoupeným JUDr. Ladislavem Procházkou, advokátem se sídlem [adresa] o 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 118/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2016, č.j. 21 Co 275/2015-247, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 2. 2015, č.j. 7 C 118/2011-159, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 8. 2015 č.j. 7 C 118/2011-202, kterým Okresního soud v Trutnově zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala 125.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání, kterým žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinna uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka otázku přípustnosti zcela pominula (úvaha, podle níž by měl dovolací soud věc posoudit „ve smyslu ust. § 237 občanského soudního řádu … zejména v kontextu § 1917 zákona č. 89/2012 v platném znění“, vymezení přípustnosti nepředstavuje).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.