Plný text
33 Cdo 3553/2021-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci oprávněné České republiky – Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, proti povinnému P. R., bytem XY, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 107/2021, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Nymburce, č. j. 22 EXE 1192/2018-236 ze dne 14. 7. 2020 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, č. j. 19 Co 270/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 Co 174/2021-14, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2021, č. j. 12 C 107/2021-8, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 Co 174/2021-14, se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 Co 174/2021-14, odmítl odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2021, č. j. 12 C 107/2021-8, jímž byl povinný vyzván, aby opravil a doplnil své podání ze dne 19. 3. 2021, neboť bylo nesrozumitelné, nečitelné a nebylo z něj patrné, čeho se podáním domáhá a z jakých důvodů tak činí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (dále též „dovolatel“) dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“.
Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2021, č. j. 12 C 107/2021-8, Nejvyšší soud podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání směřující proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání povinného podle § 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř. lze podle § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost, a dovolání proti němu není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Žalovaný nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení považoval dovolací soud za bezpředmětnou, neboť s ohledem na nepřípustnost dovolání nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně; poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. [srov. § 4 odst. 1 písm. i), ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“]. V souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení dovolací soud pro úplnost dodává, že s ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2022
JUDr. Václav Duda předseda senátu