Usnesení ze dne 14. 9. 2021
Plný text
33 Cdo 3585/2020-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Auto Centrum Jih 2000, a.s., se sídlem [adresa] a (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované E. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Danou Richterovou, advokátkou se sídlem [adresa] o určení obsahu smlouvy a o vzájemné žalobě o 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 33 C 195/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, t a k t o:
I. V dovolacím řízení dovolací soud na místo P. Š., zemřelého 15. 1. 2021, pokračuje s E. Š., bytem XY.
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.390,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Oldřicha Navrátila, advokáta.
Odůvodnění
Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 6. 3. 2019, č. j. 33 C 195/2018-80, ve spojení s usnesením ze dne 3. 4. 2019, č. j. 33 C 195/2018-84, rozhodl, že žalobkyně s právním předchůdcem žalované „uzavírají dnem právní moci rozsudku“ kupní smlouvu, jíž se žalobkyně zavazuje odevzdat právnímu předchůdci žalované specifikované vozidlo a právní předchůdce žalované se zavazuje zaplatit žalobkyni doplatek kupní ceny ve výši 103.280 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 15. 7. 2019 do zaplacení (výrok I), žalobu, jíž se právní předchůdce žalované domáhal po žalobkyni zaplacení 300.000 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 23. 4. 2018, zamítl (výrok II), a právnímu předchůdci žalované uložil nahradit žalobkyni a státu náklady řízení (71.052 Kč, resp. 302 Kč).
Rozsudkem ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že určil obsah kupní smlouvy (žalobkyně se zavazuje právnímu předchůdci žalované odevzdat a umožnit nabytí vlastnictví „motorového vozidla tovární značky XY, model XY, verze XY, barva XY, s výbavou na přání: kožené čalounění, rezervní kolo, s tímto příslušenstvím: vana, povinná výbava XY, Country pack, a s touto montáží: Montáž pack“ /dále jen „vozidlo“/, a právní předchůdce žalované se zavazuje vozidlo převzít a zaplatit žalobkyni kupní cenu 403.280 Kč s tím, že žalobkyně „potvrzuje“ úhradu části kupní ceny ve výši 300.000 Kč), ve výroku II je potvrdil a právnímu předchůdci žalované uložil nahradit žalobkyni a státu náklady řízení před soudy obou stupňů (150.207,48 Kč, resp. 302 Kč). Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalobkyně (budoucí prodávající) a právní předchůdce žalované (budoucí kupující) uzavřeli platnou smlouvu o budoucí smlouvě, jíž se budoucí kupující zavázal po vyzvání uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo (§ 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Povinnost právního předchůdce žalované (držitele průkazu ZTP) uzavřít kupní smlouvu nezanikla, neboť skutečnosti, kterých se dovolával (zdravotní stav a poškození předchozího automobilu při dopravní nehodě 14. 2. 2018), nepředstavují změnu okolností v takovém rozsahu, jak vyžaduje ustanovení § 1788 odst. 2, věta první, o. z. I když strany jednaly, za jakých podmínek zruší závazek budoucího kupujícího uzavřít smlouvu, dohodu podle § 1981 o. z. neuzavřely; právní předchůdce žalované s prvním návrhem žalobkyně nesouhlasil, druhý její návrh rovněž odmítl, a pokud byl poté ochoten akceptovat výši odstupného podle prvního návrhu, žalobkyně s dohodu již nesouhlasila. Obsah budoucí smlouvy určil odvolací soud s přihlédnutím k obligatorním náležitostem kupní smlouvy v intencích ustanovení § 1787 odst. 2 o. z. Potvrzení výroku zamítajícího vzájemnou žalobu je logickým důsledkem vyhovění žalobě o prohlášení vůle (§ 161 odst. 3 občanského soudního řádu).
Právní předchůdce žalované (P. Š.) dne 15. 1. 2021 – po zahájení dovolacího řízení – zemřel. Okresní soud Brno - venkov usnesením z 26. 7. 2021, č. j. 21 D 140/2021-152, určil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a E. Š. st. a schválil dohodu pozůstalé manželky s dědici (E. Š. /dcera zůstavitele/, P. Š. /syn zůstavitele/) o vypořádání majetku patřícího do společného jmění. Podle dohody se E. Š. stala – mimo jiné – výlučnou vlastnicí „osobního automobilu zn. XY, VIN XY ke dni úmrtí v obvyklé ceně ve výši 280.000 Kč.“ Rozhodnutí nabylo 26. 7. 2021 právní moci.
Dovolací soud rozhodl, že v řízení bude pokračovat s E. Š., narozenou XY, která vstoupila jako dovolatelka do práv a povinností, o něž v dovolacím řízení jde (§ 107 odst. 1, 2, 4, § 243b občanského soudního řádu).
Dovolání, kterým právní předchůdce žalované napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Na základě „Objednávky nového vozidla č. 16882/90008311 z 14. 3. 2018,“ jejíž součástí byly „Smluvní podmínky budoucí kupní smlouvy - objednávky na nová vozidla XY účinné od 1. března 2016“ a „Záruční podmínky XY“, se právní předchůdce žalované (budoucí kupující) zavázal do deseti dnů od obdržení výzvy uzavřít s žalobkyní (budoucí prodávající) kupní smlouvu, převzít vozidlo a uhradit sjednanou cenu 403.280 Kč. Předpokládaný termín dodání byl dohodnut 30. 10. 2018. Zálohově právní předchůdce žalované zaplatil část kupní ceny (300.000 Kč). Žalobkyně vyzvala 27. 6. 2018 k převzetí vozidla, ale právní předchůdce žalované odmítl kupní smlouvu uzavřít a vozidlo převzít. Návrh žalobkyně na zrušení smlouvy o budoucí smlouvě dohodou za podmínky, že právní předchůdce žalované zaplatí odstupné ve výši 5.000 Kč, byl odmítnut, stejně jako v pořadí její druhý návrh na zrušení s požadovaným odstupným již ve výši 40.000 Kč a úhradou nákladů právního zastoupení 12.342 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Dohodu o zrušení smlouvy o budoucí smlouvě kupní tedy smluvní strany neuzavřely.
Právní posouzení odvolacího soudu týkající se změn okolností, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely s důsledky podle § 1788 odst. 2, věty první, o. z., žalovaná prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nenapadla.
Námitky dovolatelky jsou založeny na vlastním hodnocením důkazů – výpovědí právního předchůdce žalované, svědka J. K. a listin (e-mailové korespondence právních zástupců) – z nichž dovozuje, že strany smlouvy o budoucí smlouvě kupní projevily vůli zrušit závazek budoucího kupujícího, aniž by byl zřízen závazek nový (tedy opak toho, co zjistily soudy obou stupňů). Dovolací soud je – jak již bylo výše uvedeno – vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení zakotvenou v § 132 /§ 211/ o.s.ř. nelze úspěšně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2018, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Důkazům, které soud prvního stupně provedl a odvolací soud ve shodě s ním následně zhodnotil, odpovídá skutkový závěr, podle něhož jednání stran smlouvy o budoucí smlouvě kupní k dohodě o zániku závazku budoucího kupujícího nevedlo; jinak řečeno, není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13).
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 861/2010, na něž dovolatelka odkázala, se zcela míjí s právním posouzením projednávané věci, v níž odvolací soud neexistenci dohody podle § 1981 o. z. nespojoval s absencí způsobu vypořádání vzájemných závazků stran (k tomu směřovala vzájemná žaloba právního předchůdce žalované), nýbrž s neshodou o podmínkách zrušení smlouvy (odstupné).
Dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. nelze podřadit výhradu, že rozhodnutí odvolacího soudu je „nespravedlivé, nelogické a neekonomické.“ Judikatura Ústavního soudu dovozuje, že obecné soudy nejsou absolutně vázány doslovným zněním zákona a mohou se od něj odchýlit, vyžaduje-li to ochrana a respekt k účelu zákona, ústavně garantovaným základním právům jednotlivce a ústavněprávním principům a hodnotám (srov. nálezy ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 1242/18, a ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12). V projednávané věci dovolací soud se zřetelem k podřazení zjištěného skutku jednoznačnému znění právních předpisů neshledal rozpor mezi zákonností právního posouzení soudy nižších stupňů a spravedlností.
Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů není objektivně přípustné (§ 238 odst. 1, písm. h/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 9. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Usnesení ze dne 20. 1. 2021
Plný text
33 Cdo 3585/2020-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Auto Centrum Jih 2000, a.s., se sídlem [adresa] a (identifikační číslo [IČO]), zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému P. Š., bytem XY, zastoupenému Mgr. Danou Richterovou, advokátkou se sídlem [adresa] o nahrazení prohlášení vůle a o žalobě navzájem, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 33 C 195/2018, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, t a k t o:
Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 13 Co 167/2019-103, se zamítá.
Odůvodnění
Žalovaný podal dovolání proti ve výroku označenému rozhodnutí odvolacího soudu, jehož součástí byl i návrh na odklad jeho vykonatelnosti a právní moci. Dovolatel je přesvědčen, že faktickým výkonem a současně nabytím právní moci rozhodnutí mu vznikne mimořádně závažná újma na jeho majetku spojená s ohrožením práva domáhat se vrácení věci v předešlý stav. Částkou, kterou má žalobkyni na základě napadeného rozhodnutí uhradit, nedisponuje, je starobní důchodce a jiné příjmy nemá; navíc splácí půjčku, kterou si musel na koupi automobilu vzít. Jeho osobní a majetkové poměry jsou natolik kritické, že dopad hrozícího výkonu rozhodnutí by byl devastující.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
Nejvyšší soud neshledal ani důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí, neboť pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu není dovolatel závažně ohrožen ve svých právech.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud návrh dovolatele zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu