Plný text
33 Cdo 4021/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce MUDr. Z. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Janáčkem, advokátem se sídlem [adresa] o určení doby plnění, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 73/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č.j. 19 Co 546/2016-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 14. 6. 2016, č.j. 6 C 73/2012-169, kterým Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení splatnosti závazku ze smlouvy o půjčce, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“); dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobce k otázce přípustnosti uvedl, že odvolací soud se při hodnocení důkazů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, neboť je v rozporu se zásadami hodnocení důkazů, pokud soud – s poukazem na některá dílčí tvrzení, která se ukážou být nepřesnými nebo jsou interpretována jinak, než jak ukazuje kontext celého případu – svědecké výpovědi hodnotí jako nevěrohodné. Uvedeným tvrzením dovolatel nevymezil právní otázku, od jejíhož řešení dovolacím soudem se měl odvolací soud odchýlit, ale pouze napadl způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem, který však dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nelze napadnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2017
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu