Plný text
33 Cdo 4125/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně JUSTRINON MANAGEMENT s. r. o. se sídlem [adresa] identifikační číslo: [IČO], zastoupené JUDr. Ing. K. G., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému R. H., zastoupenému JUDr. Stanislavou Aksamitovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Masarykovo náměstí 1484, o zaplacení 31.848,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 127 EC 245/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 9. 2015, č. j. 18 Co 262/2015-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.242,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. K. G., Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 9. 2015, č. j. 18 Co 262/2015-155, potvrdil rozsudek ze dne 21. 8. 2014, č. j. 127 EC 245/2012-104, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 40.399,43 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jež žalobkyně navrhla pro nepřípustnost odmítnout.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II body 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žalovaný k přípustnosti dovolání uvádí jen to, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí se při řešení otázek hmotného i procesního práva „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nebo tato skutečnost nebyla v rozhodování dosud řešena (§ 237 o. s. ř.)“.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Ani takový údaj žalobce v dovolání neuvádí.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vykazuje vadu, kterou žalovaný včas (po dobu trvání lhůty dvou měsíců od právní moci usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, tj. do 30. 8. 2016) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 6. října 2016
JUDr. Blanka Moudrá předseda senátu