Plný text
33 Cdo 4151/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o. se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 16 C 81/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013, č. j. 54 Co 444/2013-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2013, č. j. 54 Co 444/2013-130, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. dubna 2012, č. j. 16 C 81/2010-69, zamítající žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19.900,- Kč oproti vydání věci. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnila, neboť její dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci (jak avizuje ve svém dovolání), nýbrž je jimi soudům vytýkána nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, z nichž při rozhodování vycházely. Oproti skutkovým závěrům soudů obou stupňů žalobkyně nadále prosazuje, že jí dodané zboží (konkrétně hrnec Zepter) nemělo takové vlastnosti, o kterých ji zástupkyně žalované výslovně ujistila a že vytýkané nedostatky zakoupeného hrnce nebyly důsledkem jeho nesprávného používání. Argumentuje-li žalobkyně v dovolání nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy vyšly ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z jejího tvrzení, že tlakový hrnec neplní funkce deklarované při prodeji a v návodu k obsluze), musely by nutně dospět i k jinému právnímu závěru, tedy dovodit, že od kupní smlouvy platně odstoupila a má tudíž právo na vzájemné vrácení plnění.
Bezcenná je rovněž námitka žalobkyně, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, neboť „porušily zásady dokazování“ (nedoplnily dokazování o důkazy, jimiž hodlala prokázat skutečné provozní vlastnosti hrnce Zepter, limitovaly znalce v provedení zkoumání, které by vedlo k objektivním závěrům a jednoznačným odpovědím na zadané otázky, a hodnotily důkazy svévolně (odvolací soud pak bez jejich zopakování). Vady řízení stejně jako nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu