Plný text
33 Cdo 4552/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. V., místem podnikání v [adresa] zastoupeného Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované M. H. D., zastoupené Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem [adresa] o 341.835,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 216/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, č.j. 11 Co 480/2010-119, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2011, č.j. 11 Co 480/2010-149, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž ve věci samé městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 1. 2010, č.j. 7 C 216/2005-99, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav. Namítá, že v řízení nebyl prokázán vznik smlouvy ani splnění (zhotovení) díla jinak než výslechem svědků, kteří tvoří se žalobcem sdružení. Připouští, že některé práce sice provedeny byly, ale bez smlouvy o dílo a bez dohody o ceně, a poukazuje na to, že neexistuje předávací protokol, písemná smlouva, stavební deník podepsaný objednatelem, zápisy z kontrolních dnů ani potvrzení o uzavření smlouvy o dílo. Se žalobcem dovolatelka nikdy nejednala ani ho nikdy neviděla. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci. K takovým námitkám se však při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nepřihlíží; skutkový základ sporu nelze zpochybnit a pro dovolací soud je závazný (srov. § 237 odst. 3, § 241a odst. 3 o.s.ř.).
Výlučně na uvedené kritice správnosti skutkových zjištění je založena výtka nesprávnosti právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Je-li totiž v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován a že mu nemohl vzniknout nárok na zaplacení „kupní“ ceny, nýbrž - a to jen za určitých okolností - pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně „v plném rozsahu“, proti nákladovým výrokům však žádné námitky nevznesla; ostatně dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu