Plný text
33 Cdo 4658/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. J. D., zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované AUTOOPRAVNY Jihlava a.s. se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 521.648 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 103 C 70/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 8. června 2016, č. j. 54 Co 342/2016-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 26. května 2015, č. j. 103 C 70/2014-90, zamítl žalobu požadující, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 521.648 Kč (výrok I.); současně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 51.884,80 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. 54 Co 342/2016-126, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení 64.856 Kč k rukám jejího zástupce, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení, zda akcesorickým výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu soud žalované odepřel (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, popř. ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, a ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014). V posuzované věci jde o rozdíl mezi částkou, kterou jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně požadovala žalobkyně, tj. 110.436,70 Kč, a přiznanými náklady ve výši 64.856 Kč. Protože tento rozdíl nepřesahuje 50.000 Kč, není dovolání proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, objektivně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání odmítnout (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu