Plný text
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou, kterou 9. 9. 2011 uzavřeli žalobkyně (zhotovitelka) a žalovaní (objednatelé), se žalobkyně zavázala za sjednanou cenu ve výši 7 807 629 Kč rekonstruovat v rozsahu projektové dokumentace zpracované SHArchitekts, s.r.o., zadávacích podmínek pro výběrové řízení na dodavatele stavby ze 17. 6. 2011, stavebního povolení a výkazu výměr budovu bývalého mlýna v XY č. p. XY (na pozemcích parc. č. st. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY). Strany ujednaly, že stavební práce budou žalovaní hradit průběžně na základě žalobkyní vystavených faktur, že z každé faktury si žalovaní ponechají 10 % (zádržné), a že případné vícepráce – písemně odsouhlasené – se budou účtovat samostatně a na základě faktur platit průběžně. Žalovaní se zavázali předat do 14. 9. 2011 staveniště ve stavu odpovídajícím projektovým podmínkám. Práce na rekonstrukci měly být zahájeny 14. 9. 2011 a ukončeny do 31. 7. 2012. Podle článku X odst. 10.3 smlouvy se žalobkyně zavázala uhradit žalovaným smluvní pokutu ve výši 0,05 % z celkové ceny díla za každý den prodlení s realizací díla podle detailního harmonogramu stavby, přičemž právo na pokutu mají žalovaní i v případě prodlení s dílčími termíny plnění. V prodlení však žalobkyně nebude, neposkytnou-li jí žalovaní dostatečnou součinnost. Podle článku III odst. 3.5 smlouvy je při provádění díla žalobkyně povinna dodržovat harmonogram postupu prací. Součástí smlouvy je hrubý harmonogram (příloha č. 4); detailní harmonogram (obsahující časově i věcně významné milníky postupu provedení díla včetně termínů jejich ukončení, které jsou pro žalobkyni závazné) bude vypracován ve spolupráci s technickým dozorem žalovaných do čtrnácti dnů od podpisu smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy mají žalovaní, jestliže žalobkyně poruší smlouvu podstatným způsobem, za což se – mimo jiné – považuje: a) neprovádí-li dílo dohodnutým způsobem, přičemž zvolený postup nebo dosavadní výsledek provádění vede nepochybně k vadnému plnění, b) neprovádí-li dílo ve stanovených lhůtách podle detailního harmonogramu výstavby; v takovém případě žalovaní vyzvou žalobkyni k odstranění prodlení ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení výzvy (článek XI odst. 11.2 smlouvy).
Žalobkyně nevypracovala ve stanovené lhůtě detailní harmonogram, ač se k tomu zavázala. Pro stanovení termínů jednotlivých uzlových bodů rekonstrukce byl však dostatečný hrubý harmonogram stavby (příloha č. 4), který dostatečně podrobně stanovil jednotlivé druhy prací a termíny jejich dokončení. Ze zápisu z kontrolního dne KD č. 04 soud zjistil, že žalobkyně uznala zpoždění výstavby k 31. 10. 2012 (21 týdnů, tj. 147 dnů), což činí na smluvní pokutě 573 861 Kč (tj. 3 903,80 Kč denně).
Žalovaní předali žalobkyni staveniště 14. 9. 2011. Úklidové práce trvaly žalobkyni minimálně do 3. 10. 2011 a od 1. 10. 2011 prováděla práce spojené se závazkem ze smlouvy o dílo (rekonstrukce spojená s dodáním materiálu neoddělitelně vneseného do stavby). A to až do 1. 2. 2012, kdy strany ujednaly pozastavení rekonstrukčních prací do 14. 2. 2012.
Jednotlivými platbami žalovaní uhradili žalobkyni v průběhu výstavby 1 406 195 Kč.
Žalovaní z důvodu podstatného porušení smluvních podmínek žalobkyní podle článku XI odst. 11.2 odstoupili 30. 5. 2012 od smlouvy (žalobkyni bylo odstoupení doručeno 5. 6. 2012). S ohledem na konkrétní zjištění bylo důvodné předpokládat, že žalobkyně bude v prodlení s dokončením díla nebo že výsledek stavebních úprav bude vadný. Ze stavebních deníků a z e-mailové korespondence účastníků vyplývá, že žalovaní poskytli zhotovitelce přiměřenou lhůtu k nápravě. Žalobkyně odstoupení od smlouvy akceptovala.
Podle revizního znaleckého posudku č. 4614-39/2022 z 28. 12. 2022 a výpovědi znalce Ing. Ladislava Kubíka rozdíl mezi hodnotou stavby a základního příslušenství před zahájením adaptace (14. 9. 2011) a její hodnotou po přerušení (ukončení) rekonstrukce (30. 5. 2012) představuje zhodnocení předmětu díla. Schéma určení zhodnocení vyjadřuje následující postup: stanovení tržní hodnoty stavby po adaptaci, stanovení tržní hodnoty stavby před adaptací v cenové úrovni května 2012, stanovení tržní hodnoty pozemků a jejich extrakce, stanovení tržní hodnoty stavby po a před adaptací a závěrečné stanovení zhodnocení v tržní hodnotě května 2012. Jeho výši znalec stanovil pomocí vzorce ZH (zhodnocení) = TH1 (tržní hodnota po ukončení prací) - TH2 (tržní hodnota k témuž datu, kdyby práce nebyly provedeny). Výše zhodnocení – rozdílu mezi hodnotou stavby před a po adaptaci – k 30. 5. 2012 v tržní hodnotě činí 1 480 600 Kč. Znalec pro indikaci tržní hodnoty stavby (včetně pozemků) použil základní oceňovací metodu, a to porovnávací metodu s nabídkami obdobných nemovitostí pro bydlení k roku 2012 (k dispozici měl 17 srovnávacích nabídek). Podle revizního znalce pochybil Ing. Stanislav Černý ve svém znaleckém posudku č. 485/01/2017 z 20. 5. 2017 a jeho dodatcích z 20. 1. a 5. 11. 2020 v oblasti metodiky zhodnocení nevycházející z obvyklých cen, resp. tržních hodnot obdobných staveb. Nesprávně použil za základ výpočtu zhodnocení cenu stavby „zjištěnou“, a to před provedením prací a po provedení prací (výpočty vycházejí z tehdy platné oceňovací vyhlášky) a chybně aplikoval koeficient prodejnosti nemovitostí pro roky 2011 a 2012.
Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky týkající se majetkového prospěchu získaného bezdůvodným obohacením v režimu § 451 odst. 2, § 457, § 458 odst. 1 a § 642 odst. 2 obč. zák., jestliže uzavřel, že v případě hodnot vynaložených žalobkyní na nemovitost žalovaných je pohledávkou z bezdůvodného obohacení rozdíl mezi hodnotou stavby před rekonstrukcí a po ukončení prací s ní spojených.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, dovodil, že „ustanovení § 642 odst. 1 obč. zák. se pro posouzení výše bezdůvodného obohacení v případě odstoupení od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák. neuplatní, neboť jde o situaci, kdy objednatel od smlouvy odstoupí bez udání důvodu, tj. i v případě, kdy zhotovitel plnil řádně a včas. Naopak, odstupuje-li objednatel od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák., tj. pro neplnění smluvních povinností zhotovitelem, jde o kvalitativně nesouměřitelnou situaci, a proto nelze zhotoviteli přiznat plnění, které představuje poměrnou část ceny díla, a to s tím důsledkem, že pro vypořádání stran je třeba použít obecného ustanovení § 457 a 458 obč. zák.“ (srov. dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 871/2004, ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 761/2003, ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 33 Odo 1184/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2870/2014, ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014).
Stejný závěr se podává z usnesení ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1580/2011, v němž Nejvyšší soud neaplikoval ve vztahu mezi zhotovitelem a jeho subdodavatelem konstantní judikaturu, která se naopak uplatní v poměrech projednávané věc, a to že „v případě hodnot vynaložených na cizí nemovitost, je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž rozdíl mezi hodnotou domu před adaptací a po ní (zhodnocení nemovitosti).“
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření projevili, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3050/2008, a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014).
Oproti odvolacímu soudu, který – ve spojení i s dalšími důkazy – vyložil obsah listiny z 30. 5. 2012 tak, že žalovaní odstoupili od smlouvy o dílo proto, že žalobkyně bude v prodlení s jeho dokončením a výsledek rekonstrukce bude vadný, žalobkyně prosazuje, že stavební práce byly přerušeny žalovanými z důvodu nutnosti přepracovat projektovou dokumentaci a doplnit ji o další nezbytné práce, a že jí uznané prodlení ve výstavbě trvající 147 dnů zjištěné z hrubého harmonogramu prací a z kontrolního zápisu bylo zapříčiněno nedostatečnou součinností žalovaných potřebnou ke splnění závazku žalobkyně. Takové výhrady jsou typickým případem neregulérního uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný) a ani hodnocení důkazů opírající se o zásadu zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).V Brně dne 30. 10. 2025 JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu