Plný text
33 Cdo 5198/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. S., zastoupeného JUDr. D. Š., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované TIPSPORT a. s. se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Ivanou Palmovou, advokátkou se sídlem Beroun, Politických vězňů 203, o 207.120,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 141/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2008, č. j. 23 Co 230/2008-50, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. D. Š., Ph.D., advokáta se sídlem Brno, Kobližná 19.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2008, č. j. 23 Co 230/2008-50, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. února 2008, č. j. 18 C 141/2007-34, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 207.120,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
S poukazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná vytkla odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že žalobcův nárok na výplatu výhry ze všech předmětných sázenek je oprávněný, jelikož herní plán vyžaduje předložení výherního tiketu potvrzujícího sázku, nikoli jeho odevzdání (odvolací soud došel k závěru, že žalobce tikety předložil, tímto okamžikem byla založena povinnost žalované mu výhry vyplatit a nemůže na tom nic změnit skutečnost, že žalobce byl později o tyto tikety okraden a nemohl je proto odevzdat). Z obsahu dovolacích námitek plyne, že výhrada žalované je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud svůj právní závěr založil. Otázky, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (v tomto případě představované herním plánem), včetně toho, zda si účastníci sjednali, že k uplatnění výhry stačí tiket předložit nebo že je nutné jej odevzdat, jsou otázkami skutkovými, nikoli právními. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 občanského zákoníku, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000). Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, formuloval dovolací soud názor, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru a vyšel z výkladu smluvního ujednání prezentovaného žalovanou, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a sice, že žalobci právo na výplatu výhry nevzniklo. Žalovaná ve skutečnosti v dovolání napadla správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnila tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který ovšem přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže.
Další výhrady žalované, že nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobce je výhercem a že žalobcova návštěva s výherními tikety na její pobočce byla pouze informativní, vystihují rovněž nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. července 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. předsedkyně senátu