Plný text
33 Cdo 5606/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem [adresa] (identifikační číslo osoby [IČO]), zastoupeného JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému F. N., zastoupenému Mgr. Liborem Hubáčkem, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí 73, o zaplacení 139.648,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 17 C 96/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2015, č.j. 18 Co 15/2015-91, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 7. 2014, č.j. 17 C 96/2014-62, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání žalovaného ze dne 1. 9. 2015 neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, otázkou přípustnosti se v dovolání vůbec nezabýval. V dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. K doplnění dovolání ze dne 25. 9. 2015 dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno až po uplynutí lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel nadto neuplatnil (a to ani v doplnění dovolání) jediný možný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.); námitky totiž směřují proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, případně vytýká vadu řízení (nepřezkoumatelnost „řízení“).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalobci, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť jeho vyjádření vůbec nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2016
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu