Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

33 Cdo 861/2026

Téma · generováno AIPřípustnost dovolání a promlčení pojistného nároku

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 19. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.861.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Vady podání Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně požadovala vrácení pojistného s tvrzením, že pojistná smlouva byla neplatná. Nižší soudy žalobu zamítly pro promlčení nároku. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože dovolatelka nepředložila přípustné právní otázky a řádně nezpochybnila samostatný závěr o objektivním promlčení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezaloží otázka, na níž napadené rozhodnutí nezávisí, ani námitka procesních vad bez vymezení právní otázky řešené odvolacím soudem. Spočívá-li zamítnutí žaloby na více samostatných závěrech, nestačí zpochybnit jen některé z nich; nevyvrácený závěr o promlčení v objektivní době brání významu otázky subjektivní promlčecí lhůty. Dovolání bylo podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
    Zobrazit v textu
  • Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020).
    Zobrazit v textu
  • Nezpochybnila-li dovolatelka řádně závěr odvolacího soudu o promlčení jejího nároku v objektivní promlčecí době, nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, neboť ani zpochybnění tohoto závěru se nemůže nijak příznivě v poměrech dovolatelky projevit.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

33 Cdo 861/2026-242

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně I. C., zastoupené Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem [adresa] o 23 233 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 307/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2025, č. j. 14 Co 287/2025-187, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3 037 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 233 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 15. 11. 2024 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované placením pojistného žalobkyní dle neplatné pojistné smlouvy č. [číslo smlouvy].

2. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 27 C 307/2024-156, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 10. 2025, č. j. 14 Co 287/2025-187, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu.

5. Namítla nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení jí předestřených právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to 1) „Lze konstatovat promlčení celého nároku z bezdůvodného obohacení bez zjišťování existence tohoto nároku?“, 2) „Je soud povinen zkoumat vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení rovněž na straně účastníka, kterému bezdůvodné obohacení vzniká?“ a 3) „Je závěr soudu o aplikaci objektivní promlčecí doby v souladu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie, kterou jsou české soudy vázány?“. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), s nimiž je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu. Namítla, že odvolací soud zatížil „své rozhodnutí“ dalšími vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když porušil právo dovolatele na spravedlivý proces. Formulovala též předběžné otázky, které by měl dovolací soud předložit SDEU. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek odvolacího i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.

7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

11. Ač dovolatelka uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu, ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Dovolací soud proto s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelkou ohlášený rozsah dovolání toliko vyjadřuje akcesorickou povahu rozhodnutí o nákladech řízení. Ostatně podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

12. Dovolatelka výslovně vymezila tři otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neoznačila však žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by některou ze vznesených otázek řešilo v podobě formulované dovolatelkou.

13. Z obsahu dovolací argumentace a reprodukce jednotlivých odkazovaných rozhodnutí dovolatelkou lze nicméně dovodit, že dovolatelka namítá prostřednictvím otázky 2), že v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, odvolací soud nezohlednil vědomost žalované o právních vadách typových formulářových podmínek, jimiž se řídila i pojistná smlouva v posuzované věci; prostřednictvím otázky 3), že 3a) názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, že smlouva o investičním životním pojištění na rozdíl od smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže obsahovat zneužívající ujednání, byl překonán rozsudky SDEU ze dne 2. 2. 2023, Towarzystwo Ubezpieczeń Ż (Klamavé vzorové pojistné smlouvy), C-208/21, a ze dne 30. 4. 2025, AxFina Hungary (Subjekt smlouvy), C‑630/23, podle kterých se tzv. zásada efektivity uplatní i u jiných typů smluv než úvěrových, s čímž je v rozporu též (blíže neoznačená) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; a že 3b) odvolací soud v rozporu s rozsudky SDEU ze dne 4. 7. 2009, Pannon GSM, C-243/08, a ze dne 26. 4. 2012, Invitel, C‑472/10, nezkoumal z vlastní iniciativy zneužívající povahu ujednání v pojistné smlouvě, přestože se jí dovolatelka výslovně dovolávala. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se v otázce počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, a nálezů Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2460/17, a ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21.

14. Ve vztahu k otázce 1) nelze ani z obsahu dovolání dovodit, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud měl při jejím řešení odchýlit. Dovolání v této části trpí vadou, neboť neobsahuje obligatorní náležitost podle § 241a odst. 2 o. s. ř.

15. V posuzované věci odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným. Vyšel ze zjištění, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 1. 7. 2004, poslední úhrada pojistného byla dovolatelkou provedena dne 12. 7. 2017, k zániku pojištění došlo uplynutím sjednané doby ke dni 31. 7. 2017 a oznámením ze dne 2. 8. 2017, k němuž připojila vyúčtování pojistné smlouvy, žalovaná dovolatelku informovala o zániku pojištění. Žaloba byla podána dne 26. 11. 2024. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně o uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Dodal, že podala-li dovolatelka žalobu po více než 7 letech ode dne poslední úhrady pojistného, je její nárok promlčen i v tříleté objektivní promlčecí době. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz zejm. body 31-32 odůvodnění) je naprosto zřejmé, že k dovolatelkou namítané zásadě efektivity ve vztahu ke směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (který odvolací soud nesprávně označil za uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – pozn. dovolacího soudu), nepřihlédl proto, že v posuzované věci dovolatelka namítá absenci ujednání o výši poplatků, tedy neplatnost smlouvy z důvodu neurčitosti, a absenci ujednání nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti. Neplatnost smlouvy je důsledkem neurčitosti některých ujednání, nikoliv důsledkem porušení unijních pravidel spočívajícím v použití zneužívajících ujednání. Jde o nárok vyplývající z porušení obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv, nikoliv o případ, kdy spotřebitel dotyčný nárok nevymáhal proto, že nebyl schopen sám posoudit, zda má dotyčné smluvní ujednání zneužívající charakter, nebo že nevěděl o jeho zneužívající povaze. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nespočívá na závěru, že smlouva o investičním životním pojištění na rozdíl od smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže obsahovat zneužívající ujednání. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Otázka 3a) přípustnost dovolání nezakládá.

16. Otázka 3b) nezakládá přípustnost dovolání především proto, že dovolatelka nepředkládá právní otázku, kterou odvolací soud řešil, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). Proto také § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto se, oproti přesvědčení dovolatelky, odvolací soud povahou zneužívajících ujednání ve smlouvě, na něž poukazovala dovolatelka, zabýval, ovšem s negativním závěrem založeným na úvaze, že neurčitá ujednání nemohou být zneužívajícími. Tento závěr odvolacího soudu dovolatelka dovoláním řádně, včetně vymezení předpokladů přípustnosti, nenapadla a není tak otevřen dovolacímu přezkumu (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

17. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1333/2022). Nezpochybnila-li dovolatelka řádně závěr odvolacího soudu o promlčení jejího nároku v objektivní promlčecí době, nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, neboť ani zpochybnění tohoto závěru se nemůže nijak příznivě v poměrech dovolatelky projevit.

18. Prostřednictvím otázky 2) dovolatelka zpochybňuje skutkový stav, z něhož vycházel odvolací soud, zakládá-li ji na vědomosti žalované o právních vadách typových formulářových podmínek, jimiž se řídila i pojistná smlouva v posuzované věci, kteréžto skutkové zjištění odvolací soud neučinil. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). Nadto ani není zřejmé, jak by zjištění žalované o nedostatcích pojistné smlouvy prostřednictvím dovolatelkou odkazovaného rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 430/2017, vyhlášeného 8. 3. 2018, mohlo mít vliv na dobrou víru žalované v průběhu smluvního vztahu účastnic, jenž byl ukončen ke dni 31. 7. 2017.

19. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud zatížil „své rozhodnutí“ dalšími vadami, tyto jednak nevymezila, jednak námitka vad řízení přípustnost dovolání nezakládá.

20. Dovolací soud neshledal důvod pro předložení předběžné otázky SDEU, neboť dovolatelka nepředložila právní otázku, pro jejíž řešení by bylo dovolání přípustným, a zodpovězení předběžné otázky by na rozhodnutí dovolacího soudu nemohlo mít vliv.

21. K podání ze dne 27. 8. 2026, kterým dovolatelka doplňovala dovolání po uplynutí dovolací lhůty, Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlížel (§ 242 odst. 4 o. s. ř.). V této souvislosti odkazuje na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4218/2017, ve kterém mimo jiné dovolací soud uvedl, že doplnil-li dovolatel své dovolání po uplynutí dovolací lhůty tak, že jiným způsobem vyložil (třebaže své dovolání jen dovysvětlil), v čem spočívá nesprávnost napadeného právního posouzení, nelze k jeho podání vůbec přihlížet. Ostatně opačný závěr by vedl k tomu, že někteří účastníci by byli zvýhodnění delší lhůtou k upřesňování dovolacích důvodů (přičemž hranice mezi upřesněním bez obsahové změny dovolání a doplněním je jen stěží poznatelná) díky nahodilé skutečnosti, jakou je délka doby od podání dovolání do rozhodnutí o tomto dovolání. Také Ústavní soud nepovažuje za nezbytné, aby Nejvyšší soud měl za povinnost (v některých případech velmi složitě) u každé z námitek porovnávat, zda jde o novou námitku, či nikoliv, zvlášť jestliže občanský soudní řád vcelku jasně stanovuje pravidlo (v němž se prosazuje princip právní jistoty), že dovolání musí být podáno kompletní v zákonem stanovené lhůtě, jejíž délka je ostatně pro tento účel více než dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15, bod 20 odůvodnění).

22. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. z části pro vady a z části pro nepřípustnost.

23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 10. 2026

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací