Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) P. K. a b) D. K., zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Ludmily 252/3, proti žalované D. W., o odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 27/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 10 C 27/2023-181, rozhodl, že právní předchůdce žalované je povinen do tří měsíců od právní moci rozsudku „odstranit na své náklady vady celé plochy střechy – střešní krytiny stavby č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. a obec XY, spočívající v korozi střešní krytiny z TiZn plechu, když koroze je způsobena zcela vadným provedením střešní krytiny tím, že pod plechovou střešní krytinou není položena jakákoliv separační (tzv. drenážní) vrstva, která by odvedla vlhkost, kondenzující na spodním povrchu plechu, mimo konstrukci. V důsledku tohoto stavu je spodní povrch plechu nejen trvale ovlhčován kondenzátem, ale i kontaminován složkami lepidel“. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobci (jako objednatelé) uzavřeli dne 25. 9. 2009 s právním předchůdcem žalované Ing. Aloisem Mackem (jako zhotovitelem) smlouvu, v níž se původní žalovaný zavázal pro žalobce provést „rekonstrukci a přístavbu rodinného domu XY v ulici XY – hrubá stavba“ včetně kompletního provedení střechy (tj. krovu a pokládky střešní krytiny) podle projektové dokumentace dodané žalobcem, a to za sjednanou cenu 942 220 Kč bez DPH; termín zahájení prací byl stanoven na 5. 10. 2009 a termín dokončení na 31. 12. 2009. Vztah ze smlouvy se podle dohody stran řídil zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, v tehdy platném znění; záruka na stavební práce se řídila obchodním zákoníkem, záruka na materiál zárukou určenou výrobcem. Změny nebo doplňky smlouvy měly být činěny v písemné podobě formou smluvních dodatků. Následně si strany smlouvy dohodly (v souvislosti se změnou rozsahu prací) cenu hrubé stavby ve výši 1 640 749,28 Kč; cena byla hrazena zálohovými fakturami (zhotovitel vystavil několik faktur, které žalobci uhradili). Prováděné práce a změny byly průběžně zapisovány do stavebního deníku, který vedl B.; tyto zápisy podepisovaly obě smluvní strany. Ke dni 31. 12. 2009 nebyla rekonstrukce domu dokončena, práce pokračovaly se souhlasem stran bez přerušení kontinuálně dál, střecha jako součást hrubé stavby začala být prováděna 16. 12. 2009 budováním krovu z trámů (krov byl dokončen 21. 12. 2009), začátkem dubna 2010 byl krov zaklopen OSB deskami a v květnu 2010 byla na tyto desky položena krytina z titanzinkového plechu. Rekonstrukce byla dokončena v září 2011 stavebními pracemi na přístřešku. V důsledku toho, že pod plechovou střešní krytinou nebyla položena jakákoliv separační vrstva, která by mimo konstrukci odvedla vlhkost kondenzující na spodním povrchu plechu (zjištěno ze znaleckého posudku znalce Šimůnka), se v březnu 2022 projevila vada spočívající v degradaci krytiny z titanzinkového plechu tak, že v důsledku jeho proděravění jsou viditelné OSB konstrukční desky. Práce na střeše domu žalobců fakticky prováděla z pověření právního předchůdce žalované společnost KUCHTA-TOMÁŠEK STŘECHY s. r. o., která práce a cenu materiálu účtovala původnímu žalovanému.
Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně mimo jiné uzavřel, že dílo bylo provedeno vadně, neboť nebyla respektována projektová dokumentace dodaná žalobcem, podle níž mělo být při provádění díla postupováno. Podle projektové dokumentace měla jako pojistná hydroizolace sloužit parozábrana, tedy zábrana proti kondenzaci par a korozi střechy. Protože plech byl položen přímo na OSB desky, které jím byly zcela zakryty, jednalo se o vadu skrytou. Za vady díla odpovídá právní předchůdce žalované (jako zhotovitel), přičemž vada střechy je podstatným porušením smlouvy. Protože žalobci vadu reklamovali u zhotovitele díla, vznikl jim nárok podle § 436 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 564 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na odstranění vad střechy opravou. Soud nepřisvědčil vznesené námitce promlčení práva na slevu s tím, že střecha byla vědomě zhotovena bez izolační vrstvy a zhotovitel (původní žalovaný) o této skutečnosti věděl nebo vědět musel; k námitce promlčení tedy podle § 428 odst. 3 ve spojení s § 562 odst. 3 obch. zák. nebylo možno přihlédnout a žalobci uplatnili nárok včas. Protože dohodnuté změny obsahu smlouvy (zejména termín dokončení díla bez přerušení stavebních prací) byly zapisovány do stavebního deníku a smluvními stranami signovány, byly podmínky smlouvy (písemná forma změn) dodrženy.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 21 Co 196/2023-224, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o odstranění vad díla zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně (sám dokazování nedoplňoval) dovodil (oproti přesvědčení, že se tak nestalo) zčásti jiné skutkové závěry než soud právního stupně, a na nich pak založil odlišné právní závěry. Shodně se soudem prvního stupně posoudil smlouvu, kterou žalobci s původním žalovaným uzavřeli dne 25. 9. 2009, jako smlouvu o dílo, která se podle dohody stran řídila ustanoveními tehdy platného obchodního zákoníku (§ 261 až 408 a § 536 až 565 obch. zák.). Dále dovodil, že účinnost této smlouvy skončila k 31. 12. 2009, přičemž k jejímu prodloužení nedošlo. Prováděl-li původní žalovaný stavební práce pro žalobce i po tomto datu, stalo se tak na základě ústně uzavřených smluv, a to již v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť po 31. 12. 2009 si strany již nezvolily režim obchodního zákoníku. Podle ústní smlouvy o opravě věci (§ 652 až 656 obč. zák.) byla provedena i rekonstrukce střechy, jejíž součástí byla pokládka střešní krytiny na OSB desky. Odpovědnost zhotovitele za vady je podle odvolacího soudu nutné poměřovat ustanovením § 653 obč. zák. Protože vady střechy byly u zhotovitele vytknuty teprve v roce 2022, tedy více než deset let po předání díla, uplatnili žalobci právo z odpovědnosti za vady díla opožděně, po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, na jehož přípustnost usuzují z přesvědčení, že „napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na otázce, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“. Odvolacímu soudu vytýkají, že v důsledku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení založil na libovůli, poměřoval zjištěný skutkový stav nesprávně ustanoveními § 652 až 656 obč. zák., resp. mají za to, že skutkový závěr odvolacího soudu, že střecha byla pro ně zhotovitelem realizována podle jimi uzavřené ústní smlouvy o opravě či úpravě věci, nemá oporu ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, která odvolací soud (dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011) zcela převzal. Akcentují, že s právním předchůdcem žalovaného (se zhotovitelem) uzavřeli pouze jednu smlouvu o dílo, a to 25. 9. 2009, podle níž byla prováděna rekonstrukce jejich domu, včetně zhotovení nové střechy (tato část díla byla zahájena v prosinci 2009 a dokončena v květnu 2010 v rámci kontinuálního plnění); žádnou ústní smlouvu o opravě nebo úpravě věci se zhotovitelem neuzavřeli. Nesouhlasí s úvahou odvolacího soudu, že smlouva o dílo uzavřená 25. 9. 2009 (v režimu tehdy platného obchodního zákoníku) pozbyla 31. 12. 2009 účinnosti; i po tomto datu podle ní bylo při rekonstrukci domu postupováno, prodlužován byl pouze termín dokončení rekonstrukce s přihlédnutím k dohodnuté úpravě rozsahu prací. Nadto namítají, že původní žalovaný – odborník na provádění staveb – se nemohl dovolávat pozdního uplatnění skrytých vad jím zhotoveného díla za situace, kdy dílo provedl vědomě vadně. Odvolací soud při rozhodování zcela pominul, že v právním vztahu založeném smlouvou uzavřenou 25. 9. 2009 vystupoval zhotovitel jako podnikatel a oni jako spotřebitelé (napadeným rozhodnutím jim byla odepřena soudní ochrana). Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Původní žalovaný A. M. v průběhu dovolacího řízení (dne 14. 12. 2024) zemřel. Usnesením ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 33 Cdo 921/2024, Nejvyšší soud rozhodl, že v dovolacím řízení bude jako s právním nástupcem žalovaného A. M. pokračováno s D. W., narozenou XY, bytem XY, která – jak vyplynulo ze zprávy soudního komisaře Mgr. Jindřicha Procházky, notáře se sídlem notářského úřadu v Berouně, ze dne 5. 5. 2025 - nabyla dědictví z jeho pozůstalosti.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými (žalobci) za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a bylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle § 237 o. s. ř.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vychází, je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; pro dovolací soud je závazný. Pouze ve výjimečných případech extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli, je i skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. V nálezech ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09, ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, Ústavní soud přijal a odůvodnil závěr, že zpochybnění správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu sice zásadně nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., nicméně dovolací soud může dospět k závěru o přípustnosti dovolání tehdy, pokud soudy nižších stupňů nepostupují v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a jestliže lze mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost závěrů provedenými důkazy, popřípadě libovůli obecných soudů. Tato zásada byla akceptována již v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz např. jeho rozsudek ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018). Ústavní soud zároveň ve své judikatuře dovodil, že dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být i námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. K takovému porušení přitom může ve výjimečných případech dojít i při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu.
Podle zjištění soudu prvního stupně byla rekonstrukce a přístavba domu žalobců včetně nové střechy prováděna ve sjednaném režimu obchodního zákoníku na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 25. 9. 2009, podle níž mělo být dílo dokončeno do 31. 12. 2009, avšak termín dokončení prací byl smluvními stranami změněn; dílo bylo dokončeno nejpozději v roce 2011. Dohodnutá podmínka písemné formy změn smlouvy o dílo byla ve smyslu závěru dovozeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006, že „i prostřednictvím zápisů ve stavebním deníku je možné učinit dohodu o změně smlouvy“, dodržena, neboť změny byly průběžně zaznamenávány ve stavebním deníku a obě smluvní strany zápisy podepisovaly. Obrannému tvrzení právního předchůdce žalované, že rekonstrukci střechy si zajišťovali sami žalobci, soud prvního stupně neuvěřil, neboť nekorespondovalo s výpovědí svědka J. B., ani s listinnými důkazy (fakturami). Odvolací soud sice deklaroval, že „zcela převzal závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci“, ve skutečnosti však skutkově odlišně dovodil, že došlo k ukončení smlouvy o dílo uzavřené 25. 9. 2009 a střecha (krovy a pokládka střešní krytiny na OSB desky) byla zhotovena na základě ústní smlouvy o dílo, a to v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť při uzavření této smlouvy již „nedošlo k volbě režimu obchodního zákoníku“. Lze přisvědčit dovolatelům, že zjištění odvolacího soudu, že střecha na jejich rodinném domě ve XY byla zhotovena na základě jimi a zhotovitelem uzavřené ústní smlouvy o dílo uzavřené někdy po 31. 12. 2009 v režimu občanského zákoníku, které je významné z hlediska případných práv objednatelů z odpovědnosti zhotovitele za vady díla, nemá oporu v provedených důkazech, je extrémně vadné. Provedené důkazy totiž podporují skutkový závěr soudu prvního stupně, že smluvní strany se dohodly na změnách smlouvy o dílo uzavřené 25. 9. 2009, mimo jiné na změně termínu dokončení díla, a – logicky vzato – vyvracejí skutkový závěr odvolacího soudu, že střecha rodinného domu žalobců nebyla prováděna podle smlouvy z 25. 9. 2009, ale podle smlouvy o opravě, kterou smluvní strany uzavřely ústně v době po 31. 12. 2009. Nelze přehlédnout, že odvolací soud si protiřečí, jestliže na straně jedné konstatuje, že rekonstrukční stavební práce „kontinuálně pokračovaly“ i po 31. 12. 2009 (po termínu dokončení díla, který byl sjednán ve smlouvě z 25. 9. 2009 původně), na straně druhé dovozuje, že střecha byla zhotovena podle nové smlouvy ústně uzavřené v době po 31. 12 2009.
Dovolací soud uzavírá, že skutkový závěr odvolacího soudu, že střecha rodinného domu žalobců ve XY byla původním žalovaným zhotovena na základě ústní smlouvy o opravě věci podléhající režimu občanského zákoníku, kterou s ním žalobci uzavřeli v době po 31. 12. 2009, není provedenými důkazy zásadně podložen, přesněji, vymyká se z hranic vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a představuje nepřípustnou libovůli soudu a tím i porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, nebo nález ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Dovolání je proto přípustné a zároveň důvodné.
Protože dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být i námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nezbylo než konstatovat, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem byl žalobci uplatněn právem.
Neobstojí-li shora uvedený skutkový závěr, nemůže – logicky vzato – obstát ani na něm založená právní úvaha odvolacího soudu, že odpovědnost zhotovitele za vady díla je třeba posoudit podle ustanovení § 653 a násl. obč. zák., a proto neoznámili-li žalobci vadu v záruční době, právo z vadného plnění podle § 583 odst. 1 obč. zák. zaniklo.
Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu