Plný text
33 Nd 213/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PREFA MAJETKOVÁ a.s., se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem [adresa] o 1.162.930.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 79/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu rozhodujících o námitce podjatosti soudců jiného senátu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 177/2017, takto:
Soudci senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. H. G. a JUDr. M. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 177/2017.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci podala žalobkyně dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2016, č.j. 91 Co 67/2016-252, s nímž spojila také vznesení námitky podjatosti některých soudců Nejvyššího soudu.
Podle platného rozvrhu práce byla věc pod sp. zn. 30 Cdo 5840/2016 přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu 30 Cdo, na jehož členy (JUDr. P. S., Mgr. Víta Bičáka a JUDr. F. I.) se námitka podjatosti vztahovala.
O námitce podjatosti uvedeného senátu měl následně rozhodnout senát 32 Cdo Nejvyššího soudu. Podle obsahu podání žalobkyně se námitka podjatosti vztahuje také na JUDr. H. G. a JUDr. M. G., soudce senátu 32 Cdo.
Námitku podjatosti žalobkyně v obsáhlém a poněkud konfúzním podání odůvodňuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která identifikuje prostřednictvím spisových značek (popř. čísly jednacími), a kterými podle jejího názoru Nejvyšší soud například „legalizoval nezákonné jednání korunního svědka v nezákonném a nepřiměřeně dlouhém trestním stíhání tehdejších zástupců žalobce, společníků úpadce RASTRA AG-CZ a.s. a zástupců jeho většinových konkurzních věřitelů z tehdejšího koncernu Prefa Pardubice a.s.“, „legalizoval výnosy z trestné činnosti“ i „bezdůvodné obohacení bývalého Holcim (Česko) a.s., jeho zločinných spolčenců a organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie“, či ignoroval ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Na straně 61 svého podání potom žalobkyně vyjmenovala všechny soudce Nejvyššího soudu (včetně JUDr. H. G. a JUDr. M. G.), kteří se dle jejího názoru podíleli na „absenci ochrany vlastnických práv, správných úředních postupů, to je řetězci absolutních nečinností orgánů České republiky, které vedly k žalované škodě.“ Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodnutími soudů, mj. také Nejvyššího soudu, je jí odpírána spravedlnost.
K námitce podjatosti se soudci JUDr. H. G. a JUDr. M. G. vyjádřili shodně tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k zástupci žalobkyně nemají žádný vztah, a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnost o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje důvod pro vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se o případ podle § 14 odst. 1 o.s.ř. nejedná.
V prvé řadě nutno s odkazem na znění § 14 odst. 4 in fine o.s.ř. odmítnout tu část argumentace námitky podjatosti spojenou s výhradou vůči rozhodování senátu 32 Cdo v jiných věcech.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě věc projednat a rozhodnout.
Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 177/2017.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2017
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu